Vážený pane hejtmane, vážený pane primátore,

je mi opravdu líto, že jsem Vám zabránil nosit si svůj nádherný primátorský řetěz, protože jsem jak pana hejtmana, tak sebe, tak pana primátora poprosil, abychom nepředstírali, že jsme papaláši, kteří chodí v saku v tomhle horku, a svlékli se do košile. Což se nám podařilo, i když ta košile je už teď propocená.

V Jablonci jsem asi tak po třicáté a většinou jsem tady navštěvoval, ještě jako důchodce z Vysočiny, nikoli jako prezident, místní podniky, zejména Preciosu, která, jak víte, je největším zaměstnavatelem v kraji. A žádné město nemůže dobře žít bez silného podniku, který zaměstnává asi čtyři a půl tisíce lidí, protože v takovém případě v tom městě roste nezaměstnanost a lidi začínají být naštvaní a nadávají v první řadě na vládu, v druhé řadě na krajského hejtmana, v třetí řadě na primátora. Jediný, na koho nenadávají, jsou oni sami, ale to už tak bývá.

Chtěl bych Vám ale říci, že kromě celé řady oficialit, které jsou s takovou návštěvou vždy spojeny, jsme dnes ráno díky panu hejtmanovi a jeho radě udělali jednu užitečnou věc, abychom alespoň někdy byli užiteční, a sice že byl schválen projekt včetně finančního zabezpečení na výstavbu hospice, tedy zařízení pro umírající lidi.