Ani se mu nedivím. Ze zprávy NKÚ se můžeme dočíst, že hlavní důvod v tempu získávání územních rozhodnutí a stavebních povolení je složitá legislativa, která je příčinou, že příprava od získání souhlasného stanoviska k vlivům na životní prostředí (EIA) do vydání stavebního povolení trvá v průměru celých 13 let.
Protahují ji hlavně napadání a odvolávání se účastníků jak v územním, tak i ve stavebním řízení, ale také řešení výjimek týkajících se chráněných druhů rostlin a živočichů a také dlouhé majetkové vypořádání. Dan Ťok navrhl tento nešvar v podobě napadání stavebních povolení řešit zaplacením kauce, kterou bude muset zaplatit ten, kdo bude chtít podat proti rozhodnutí úřadu rozklad, a to za každé napadené stanovisko. Opatření má podle již bývalého ministra dopravy omezit okruh lidí, kteří se do budoucna budou proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolávat. V sousedním Rakousku takto postupují, u nás je to prý diskriminace.
V březnu 2019 jsem se zúčastnil konference „Výhled stavebnictví na rok 2019“, kde v rámci kulatého stolu byl diskutován „Nový stavební zákon a výhled zakázek od privátních investorů“. Se zájmem jsem si přečetl článek Františka Korbela, hlavního koordinátora příprav finální verze nového stavebního zákona. Dnes existuje devět typů povolovacích procesů, které se různě dublují, existuje 13 typů stavebních úřadů spadajících pod různá ministerstva a desítky závazných stanovisek vzájemně nekoordinovaných dotčených orgánů. Ten systém je složitý a de facto neřiditelný. Úředníci na stavebních úřadech mají přes 700 různých zaměstnavatelů v podobě obcí, kde je riziko politického ovlivňování. Metodické řízení v takovém počtu orgánů je prakticky nemožné. Čili hlavním problémem je prý systémové přebujení procesů a úřadů, které se vyvinulo v nesmírně komplikovaný byrokratický systém jednoho velkého „chaosu“.
Ve stavebnictví se pohybuji již od roku 1980. Abych mohl něco kritizovat musím mít zkušenosti „zažité“ a nikoliv pouze „sdělené“. Týká se to například plánované digitalizace stavebnictví, kde k dnešnímu datu neznáme do detailu veškeré procesy, které se tu odehrávají, ale digitalizace stavebnictví je žádaným artiklem. Na jedné straně vytváříme složité SW, které nejsou v praxi plně využívány, a na straně druhé tvrdíme, že stav je „přeprocesovaný, komplikovaný a vychýlený“ v neprospěch stavebníků, kteří jsou obětí obstrukčních praktik.
Příčiny dnešních potíží spatřuji ve špatně připravených návrzích, zhoršených mezilidských vztazích a neschopnosti věci „vykomunikovat a zkoordinovat“. Budeme si muset položit otázku, co vlastně chceme ve stavebnictví v ČR dělat, zda stavět anebo se do nekonečna soudit. Házet vinu na stavební úřady za tempo v povolování staveb, srovnatelné dle Světové banky svoji délkou s 250 dny s některými málo rozvinutými zeměmi, není seriózní. Pokud do délky započítáme i soudní přezkumy, jsme v Praze skoro na deseti letech a jinde v ČR i na třinácti letech. Příměr s Kambodžou anebo Novou Guinejí Papuí je myslím kvalifikovanou odpovědí na naše snahy v roce 2006 zlepšit podmínky české stavební legislativy.
Stavební úřady by měly býti garanty nezávislého rozhodování v oblasti veřejného práva a posuzování veřejných zájmů na poli výstavby, ale i odstraňování staveb, změn staveb, změn v užívání, dělení, scelování pozemků, přidělování č.p., kontrolních prohlídek, údržby, kolaudací a celé řady dalších úkonů. Stavební úřad posuzuje záležitosti vycházející z místních specifik, která je v rukou obcí – územní či regulační plán a soulad záměru s ním. Stavební úřad by měl „poskytnout dostatečné záruky rovného přístupu správních orgánů k fyzickým a právnickým osobám“ i po rekodifikaci veřejného stavebního práva. Ale to jsme skončili opět na začátku u předmluvy a Anglie patří v délce řešení stavebního povolení se svými 17 dny v žebříčku Doing Business Světové banky spíše k těm premiantům.
Martin Zemánek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
