V průběhu nouzového stavu země jsem zaznamenal negativní reakce některých našich politiků na svazující byrokratické předpisy, které neumožňují pohotověji reagovat na vzniklou situaci. Nejinak tomu bylo i v letech dávno minulých.

Při pohledu do Lidové demokracie z 10. března 1987 mi vytanula na mysli celá ta peripetie s výzkumem a zaváděním rekuperátorů do praxe na které jsem se podílel. Ono totiž nebylo vůbec jednoduché i v centrálním plánování vyvinout a postupně zavádět nové technologie do zemědělských staveb v ČSSR. V našem případě trvala cesta z oddělení termomechaniky SVÚSS v Praze-Běchovic do výroby v rámci přidružené výroby JZD Hraničář Mrákov něco přes rok. O rok později již způsobily menší senzaci na mezinárodní výstavě Pragotherm a získaly jednu z Grand Prix. Výzkum a vývoj rekuperátorů se v dalších letech postaral o horizontální (kapilární) výměník a nasekáváním hliníkové žebrovky ve Feroxu Děčín se zlepšila termická účinnost. Dostavila se další ocenění na Pragothermech či na mezinárodní konferenci v Grenoblu, kde v porovnání se zahraničními výrobky skončily naše rekuperátory na předním místě. Tehdejší státní politika směřovala k plné „soběstačnosti“ československého zemědělství. Regionální zaměstnanost v rámci přidružené výroby byla ukázková. O dotačních programech EU jsme si mohli nechat jenom zdát, i když program výměny zkušeností mezi JZD a Bavorským selským svazem fungoval s menšími obtížemi i tehdy. Jako projektant, měřicí technik a montážník jsem nestíhal zakázky realizovat a objednávky na rekuperátory se blížily k 900 ks ročně. S SVÚSS Běchovicemi jsme měli na rýsovacích prknech četné inovace, ale odklon ve státní politice od potravinové a zemědělské soběstačnosti k její závislosti nedobrovolně ukončil veškeré naše vize. O hřebíček do rakve se postarali četní rádoby analytici, kteří bez potřebných znalostí aspektů ekonomické bezpečnosti ČR dokonali dílo zkázy nejenom v hlavách některých našich politiků, ale i naší veřejnosti.