Je předsedou hnutí Nezávislí. Máme to navíc tak, že v tomto smyslu je mým šéfem, neboť za Nezávislé už poněkolikáté kandiduji. V našem vzdělávacím centru jsem zase šéfovou já. Takže naše manželství je v tomto směru vyvážené. Až na to, že teď občas doma nemáme chleba, není, kdo by vyžehlil, a společné kafe a oběd plánujeme poslední týdny s diářem v ruce.

Ale začnu popořádku. S mým manželem nás svedla dohromady společná „úchylka“. To berte s nadsázkou, neboť do politiky u nás jde skutečně jen ten, kdo je lehce blázen a nezdolný optimista, o čemž něco ví tak trochu všichni kandidáti v právě kulminujících komunálních volbách. Tedy naší společnou úchylkou byl a je zájem o veřejné blaho (tento pojem používáme od doby, kdy se název „věci veřejné“ tak trochu dost zprofanoval), a to nemyslím nikterak ironicky, ale docela vážně. Samosprávou žijeme jak ve svých profesích, tak ve svém občanském životě. Tak se stalo, že napřed jsme s manželem debatovali o politice, pak ještě o kus víc o komunální politice, pak hodně o životě, a nakonec jsme se k údivu svého okolí tajně vzali. Ovšem dva lidé tohoto typu v jedné domácnosti, to je skutečně nevšední zážitek. Zejména před volbami. Proč?

Momentálně, protože přes společný život jsme si oba zachovali silnou pupeční šňůru ke svým rodným městům, oba sestavujeme kandidátky pro říjnové komunální volby. Jako jsme tak, opět oba, činili už dříve, ještě když jsme se neznali nebo znali méně. Máme tedy právě v obývacím pokoji (kuchyni, pracovně…) dvě volební kampaně. Jednu pro třicetitisícový Český Těšín, jednu pro malé osmitisícové městečko u Olomouce – Mohelnici. Oba si do toho mluvíme, oba o tom mluvíme, oba to chceme zvládnout co nejlépe. Když k tomu připočítám to, že manžel jako předseda hnutí jezdí po celé republice, aby podepisoval kandidátky našim nezávislým kolegům, nepřekvapí, že náš odpolední rodinný život je ihned u vchodu na chodbě prošpikován sděleními typu "tak jsem zvládl jižní Moravu“, "slyšel jsi, že Kasl udělal v Praze kandidátku?", "potřebuji logo", „uděláš maily?, "musím ještě udělat tiskovou zprávu", "novináři chtějí program, nevíš, kam jsem si to v počítači uložil?", "koukni mi na ten leták, dobrý?", "koupil někdo chleba?" (Nekoupil) "Kdy máte to focení? Tak já zajedu do Tesca… A nezapomeň na ta prohlášení!" Atd. atd.