Nečasovu vládu jste v lásce neměl. Máte radost, že končí? Kteří ministři podle vás nadělali největší škody vůči státu a lidem?
Vizitkou vlády je 29 ministrů, kteří se ve vládě za necelé tři roky vystřídali. Z toho část pro podezření z korupce, jednání, které je v rozporu s elementární etikou či naprosté diletantství. Občas si vzpomínám na hesla, kterými v roce 1989 aplaudovali lidé v ulicích – odborníci v nejvyšších funkcích. Namátkou: ministrem financí inženýr chemie, ministrem průmyslu anesteziolog, ministrem školství vězeňský psycholog.
Deklarovanou „vládu rozpočtové odpovědnosti“ charakterizují statisícové odměny podřízeným milenkám na úřadech vlády z veřejných peněz či statisícové odměny náměstkům v době, kdy začali být vazebně stíháni policií za podvody v řádech stamilionů. Týž ministr usiloval o maximální restrikce dávek potřebným, kteří žijí na hranici nouze. Zadlužil stát zatím nevyčíslenými škodami podpisem dohod o kartách, jimiž měla být privátní data milionů občanů svěřena soukromé bance. Myslím, že není třeba pokračovat, seznam by byl velmi, velmi dlouhý a pestrý.
Dá se jednoduše říci, kdo za to může?
Hlavním viníkem je jistě expremiér Nečas, který podvedl voliče vykasanými rukávy bílé košile a heslem, že nestrpí korupci ve vládě ani v ODS. Oboje dopustil. Jediný ministr, který měl odvahu postavit se za očistu státního zastupitelství, propojeného v některých uzlových bodech eufemisticky řečeno s šedou ekonomikou, méně taktně s organizovaným zločinem, byl ze dne na den premiérem Nečasem odvolán. Ministr Kalousek je výborný řečník a demagog, za dobu, co působil jako ministr financí, se mu ovšem nezdařila ani jediná predikce ekonomického vývoje.
Kupříkladu o valící se finanční krizi věděli nejen odborníci, ale psali o ní i průměrní novináři. Jen pan Kalousek připravoval a nechal schvalovat rozpočet, jako by se po světě nechumelilo. Ministerstvo financí zanedbalo elementární kontrolu nakládání s prostředky z fondů EU, zda tak činili úředníci v čele s Kalouskem z nekompetentnosti, nebo s jinou motivací, to musí posoudit ti, kdo mají přístup k hodnověrným údajům. Nepochybným cynismem bylo zvýšení DPH na knihy v době, kdy se ve všech pádech skloňuje vzdělanostní společnost jako základní perspektiva…
Psali jsme:
Jak na vás působilo, když jste se dověděl o velké policejní akci, kdy byla vedle Jany Nagyové zatčena celá řada dalších lidí včetně tří exposlanců ODS?
Věřil jsem, že se jednoho dne najdou nezkorumpovatelní policisté a státní zástupci, kteří propletenci politiky a organizovaného zločinu v nejvyšších patrech udělají přítrž. Vždycky jsem uváděl příklad Itálie počátku devadesátých let, kdy policie a prokuratura rozehnala poslance, propojené se zločinci, včetně úctyhodných ministrů, pobíhajících nejen po italské, ale celoevropské scéně. Dvě politické strany, které se dělily od II. světové války o moc, prakticky zanikly. V dramatu se říká, že přichází katarze. Byl bych ale zatím opatrnější a mluvil bych spíše o peripetii.
Poslanec Rath je déle než rok ve vazbě, zatímco nějaký Janoušek, obviněný z pokusu o vraždu, strávil hezkou dovolenou v Chorvatsku. Nemocnice v Krči je vázána smlouvou o dodávkách zdravotnického zařízení v hodnotě miliard korun vůči firmě, která nemá žádnou odbornou aprobaci z minulosti, zato neznámého vlastníka a jediný relevantní kontakt – kancelář pana Janouška. Z jeho skandálních telefonických rozhovorů s primátorem Prahy vznikla zábavná divadelní hra, ze které mrazí. Pan exprimátor však sedí dále v Poslanecké sněmovně, jistě se s přáteli směje hloupým voličům a chystá se vystoupit na nejvyšší horu světa.
Pakliže došlo k obvinění tří bývalých poslanců ODS, že vzali úplatek ve formě lukrativních postů ve firmách s podílem státu, nebylo by logické obvinit i ty, kteří úplatek nabídli a zprostředkovali?
Určitě ano. Ale nejen to. Bylo by konečně vhodné vyšetřit i obdobné případy z minulosti, myslím tím poslance zvolené s programem ČSSD, kteří z náhlého osvícení hned po volbách začali hlasovat s vládou zcela opačné programové orientace. V těch případech šlo patrně o něco jiného než o lukrativní posty. Tehdy byly v módě „igelitky“. Čtu, že se někteří diví takovým „standardním“ politickým obchodům. Podle mne se v případě stíhaných poslanců jedná o zobchodování poslaneckého mandátu za úplatek v podobě nepeněžního plnění. Jaký je v tom rozdíl, prodá-li poslanec mandát za deset milionů nebo za lukrativní místo, kde velmi záhy získá stejné finanční prostředky; ovšem už ne v igelitce?
Psali jsme:
V této souvislosti jsou zmiňováni končící premiér Nečas a ministr Kalousek. Věříte, že k jejich obvinění dojde?
Myslím, že pan ministr Kalousek hodně rychle obrátil v deklarovaném úsilí o vypsání mimořádných voleb. Kdyby totiž nebyl zvolen, stejně jako expremiér Nečas, skončilo by tak skvělé chránění imunitou. Poslanecká sněmovna by se pak už nemohla vyjadřovat k jejich vydání či nevydání – stali by se prostě řadovými občany, na které zákon platí stejně, jako na nás ostatní. Bude-li dnes sněmovna požádána o jejich vydání, jsem přesvědčen, že je nevydá – oni toho vědí příliš mnoho. Pan Kalousek má sice pevné nervy, ale vzpomínám si, jak se mu třásl hlas, když se jednalo o vydání paní Parkanové k trestnímu stíhání. Kalouskovy skvělé kontakty se zbrojařskou lobby jsou notoricky známé.
Konec konců jeden čas bydlel v luxusním bytu, jehož nájem platil jeho přítel a známý boss zbrojařské firmy. Že by také nějaký nepeněžní příjem? Z přátelství? Hlavní vina současné politické garnitury je v tom, že demoralizovala politiku a kompromitovala pojem demokracie, jemuž se začalo přezdívat kleptokracie. Dvacet čtyři let po sametové revoluci, která sebou nesla tolik nadějí, je to smutná bilance. Tahle vina je neprominutelná a neodčinitelná.
Myslíte, že by byly prospěšné co nejdřívější předčasné volby, nebo případná vláda odborníků pod vedením Jiřího Rusnoka či kohokoli jiného?
Osobně bych preferoval předčasné volby v co nejkratším termínu. Stejně už je deset minut po dvanácté. Tzv. „vláda odborníků“, mylně přezdívaná „úřednická“ není sice v rozporu s Ústavou, je však v rozporu s principy demokracie, které spočívají na zásadě mandátu vlády, odvozené od vůle voličů.
Co soudíte o krocích prezidenta Zemana, který nejmenoval premiérkou Miroslavu Němcovou, ale zvolil variantu tzv. vlády odborníků pod vedením J. Rusnoka?
Pokud si někdo myslel, že prezident Zeman bude jmenovat Miroslavu Němcovou, předpokládal, že prezident bude prolongovat čas zcela zkompromitované vlády, jejíž většina se opírá mimo jiné o „stranu“, která v době voleb neexistovala a nebude existovat ani po volbách. První krok má logiku i v tom, že prezident podle mne předpokládá, že by zbytkové vládě poskytl čas k zahlazení stop po nejrůznějších machinacích, které je třeba rozkrýt, má-li dojít ke skutečné katarzi a rehabilitaci pojmů politika a demokracie v očích většiny občanů.
Dnes ovšem nelze vyloučit ani to, že Rusnokova vláda získá důvěru. Ve hře jsou kupř. lukrativní posty velvyslanců, jimiž je možné hlas pro vládu zobchodovat. Paní Peake jistě zvažuje všelijaké nabídky. Strana LIDEM po volbách? To jistě ani ona nemyslí vážně. Ale máme vůbec nějakou jistotu, že tzv. „odborníci“ budou férovější než jejich předchůdci?
TOP 09 hlavně ústy svého místopředsedy M. Kalouska křičí, že tím Miloš Zeman likviduje demokracii a zavádí putinovský režim. Je podle vás na místě chápat TOP 09 jako strážce ústavnosti a parlamentní demokracie?
TOP 09 vznikla dohodou v jednom z pražských hotelů jako náhrada za propadající se ODS. Pokud je mi známo, této dohody byl účasten i někdejší premiér a předseda ODS a získala minimálně aktivní požehnání tehdy už exprezidenta V. Havla. Vznikla jako spolek politiků migrujících podle potřeby mezi různými politickými stranami. Pokud by TOP 09 chtěla být skutečným „strážcem ústavnosti a parlamentní demokracie“, přidala by se hlasy svých poslanců k opozici, aby došlo k rozpuštění sněmovny a vypsání demokratických voleb. Pan prezident by v té chvíli už žádnou další vládu odborníků jmenovat nemohl a TOP 09 by zabránila onomu „riziku vzniku putinovského režimu“. Pročpak asi takovým „zachráncem“ být nechce?
Dá se podle vás očekávat, že případná Rusnokova vláda bude pečlivě kontrolovat na ministerstvech dědictví Nečasových ministrů a že odhalí některé průšvihy?
Na to nebude mít čas ani ústavní prostředky. Teoreticky existuje naděje, že umožní orgánům činným v trestním řízení vstup do různých třináctých komnat a nebude bránit standardním postupům vyšetřování. To by nebylo málo. Ale byl bych prozatím opatrný – velcí „kmotrové“, jak se u nás přezdívá kriminálním zločincům, disponují nepředstavitelnými finančními prostředky. A jaká je mravní integrita členů oné vznikající „vlády odborníků“, to budeme moci posoudit až za určitý čas. Cožpak to svého času mladý, nadějný Stanislav Gross nemyslel upřímně? A cožpak pan exministr Urban necestoval čirou náhodou na dovolenou do stejné destinace jako premiér a předseda ODS a generální ředitel ČEZu a bůhvíkdo ještě? Není čas na iluze.
Jak na vás působí dosavadní politika prezidenta Miloše Zemana? Jste rád, že se stal prezidentem a nezvítězil Karel Schwarzenberg?
Ano, jsem rád a upřímně jsem mu fandil. Když jsem sledoval tu nechutnou mediální smršť ve prospěch jeho soupeře, ten brutální nátlak sdělovacích prostředků a jejich vlastníků, porušil jsem dokonce své víceleté zásady a šel jsem k volbám. Ukázala se velká moc mediální manipulace – předseda strany asociální, zkorumpované vládní koalice, Karel Schwarzenberg, byl pro potřeby voleb proměněn na „Karla“ s čírem, který s tím druhým neměl vůbec nic společného. Spousta lidí to přijala.
Ing. Miloš Zeman
Karel Schwarzenberg
Miloš Zeman bude jistě svérázný prezident, jako břemeno za sebou vleče stín M. Šloufa (nerozeznatelného od kmotrů jiného ražení) a především stín křivdy, které se na něm dopustili spolustraníci, sdružení kolem V. Špidly, jenž měl z autority Zemana psychopatickou hrůzu a přesvědčil jiné, aby se dopustili při prezidentských volbách zavrženíhodné podlosti. Myslím si, že je to břemeno, protože Miloš Zeman tu podlost dodnes neodpustil. Na druhou stranu se mu ale nedivím – ti, kteří se té podlosti dopustili, se mu dodnes neomluvili.
|
Kdo je Jiří Svoboda? (zdroj: Wikipedie.cz)
Od roku 1975 do 1989 byl členem KSČ, poté až do června 1993 členem KSČM. I. sjezd KSČM v říjnu 1990 ho zvolil předsedou strany. Jeho volba měla vyjádřit posun komunistické strany k reformám a oslovit širší voličskou veřejnost.
Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR (volební obvod Praha) za KSČ (KSČS), která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jejím postupném rozvolňování se rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Svoboda přešel do poslaneckého klubu KSČM.
Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, kam byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, kam KSČM přistoupila. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Po volbách roku 1992 byl až do zániku ČSFR členem předsednictva Federálního shromáždění.
5. prosince 1992 byl pravděpodobně v souvislosti se svou politickou činností napaden neznámým maskovaným atentátníkem. Krátce poté ho II. sjezd KSČM znovu zvolil předsedou (Svoboda nebyl sjezdu v důsledku zranění po útoku přítomen). V této době ale uvnitř strany zesilovaly spory mezi konzervativním a reformním křídlem. Svoboda coby reformista navrhoval výrazné změny v programu strany, včetně změny jejího názvu (navrhoval varianty pojmenování Strana demokratického socialismu, Strana radikální levice nebo Strana demokratické levice). Konzervativní skupina ale tyto záměry odmítala.
Do KSČM znovu vstoupil Miroslav Štěpán a konzervativci založili počátkem roku 1993 platformu Za socialismus. Svoboda na tyto aktivity reagoval materiálem Strana na rozcestí, v němž konstatoval, že slovo komunistická je zdiskreditováno a pokračující příklon ke komunistické ideologii může ztížit v budoucnu vytvoření levicové vlády v České republice. Měření sil mezi oběma názorovými tábory mělo vyvrcholit v červnu 1993, kdy se konal v Prostějově III. sjezd KSČM. Krátce předtím proběhla v KSČM anketa o změně názvu, v níž převládli stoupenci zachování stávajícího jména. Svoboda proto ještě před sjezdem rezignoval na předsednickou funkci. Vzhledem k rozporům s částí členské základy rezignoval v červnu 1993 na členství v KSČM.
V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu na Praze 2 jako nestraník za SDL.
V letech 1999 až 2003 přednášel na FAMU. Od roku 2006 působí na Univerzitě Jana Amose Komenského
|
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
