Jednou z hlavních zlomových linií v politice začíná být spor mezi tradicionalisty a pokrokáři. Na náš každodenní život to má zásadní vliv.
Pokud vláda nehraje s lidmi fair, bude mít průšvih. Situace v Saské Kamenici to velmi dobře ukazuje. Zamlčování reality ve prospěch jakékoli ideologie nepřináší nic jiného než zmar a frustrace.
Od prvních Přemyslovců patříme do západního kulturního okruhu. Čtyřicet let komunismu byl exces dějin. Pokud však nejsme slepí, tak třicet let po revoluci si musíme přiznat, že je něco špatně.
Jeden velký problém spojený s masovou ilegální migrací do Evropy se stále silně opomíjí a málo se zmiňuje. Proč asi? Ve hře je totiž ohromný balík peněz, který drží v ruce organizovaný zločin – pašeráci lidí.
Nedávný protest herce a principála Divadla Na Jezerce Jana Hrušínského upozorňuje na jeden obecný problém. Kdo platí, ten rozhoduje. A to platí i v umění.
Okurková sezóna jede na plné obrátky a největším problémem naší země se jeví diplomky ministrů. Dva ministři Babišovy vlády už rezignovali, třetí měl namále.
Co opravdu ovlivňuje jednání politiků a čeho se opravdu bojí? Bojí se svého možného negativního obrazu v mainstreamových médiích, která přes svou moc tlačí politikům svůj světonázor.
Imunitní systém organismu je důležitá, život zachraňující věc. Rovněž důležité je nezávislé soudnictví a ochrana práv. Ale pokud tyto systémy přestanou fungovat, nastává smrt organismu nebo zhroucení systému.
Z boje proti fake news se stala zvláštní novinářská disciplína. Mnoho válečníků však přes své svaté nadšení „nevidí pro stromy les“.
Ve veřejném prostoru bohužel ubývá věcné diskuse, střetů argumentů a jejich vážení. Přibývá však nekritického fandění či odmítání.
Amerika byla vždy pro Evropu vzorem svobody, kde má každý bez rozdílu možnost pokusit se o svůj americký sen. V oblasti regulace návykových látek je ale naopak odstrašujícím příkladem.
Tisíce afrických migrantů se pouští přes Středozemní moře s vidinou lepšího života v Evropě. Její politici, místo aby tomuto blouznění učinili přítrž, se dále ohánějí pokryteckými řečmi o lidských právech a humanitární pomoci.
Titulek rozhodně není k smíchu. Zločin je zločin. Soukromí je nedotknutelné. Pokud se však z výstřelků LGBT dělá div ne státní náboženství, nelze se divit hořkým koncům.
Tam, kde převládne víra, že ideologicky uvědomělý politik nebo úředník může na cestě ke všeobecnému dobru ignorovat i přírodní zákony, si nakonec lžou všichni navzájem.
Veliký fyzik Albert Einstein se mýlil. Rychlost světla není absolutní, nepřekonatelnou rychlostí. Blbost se šíří mnohem rychleji.
Akutní nebezpečí naší mateřštině zatím nehrozí. Ale protože čert a genderový aktivista nikdy nespí, musíme být ve střehu.
Dříve jsem si spolu s autorem slavné filmové hlášky také myslel, že se nám tady rozšířil takový nešvar. Ale ne, nejde o pouhý nešvar. Šíří se nám zde nová náboženská sekta. Sekta Putinistů.
České naivní proruské snění bylo vždy reakcí, někdy i přehnanou, na západní krizi. Platí to i dnes.
Destrukce našeho školství zahájená ministryní Buzkovou a akcelerovaná za ministryně Valachové už hrozí nejen ztrátou konkurence České republiky. Podrývá i samotné základy demokracie u nás.
Zlaťáky jen tak za nic nenabízí ani pohádkový čert. A bez práce rychle nabyté bohatství nemívá ani pro celé státy dlouhé trvání, ať již jde o zlato, ropu nebo eurodotace.
