Meziročně zadlužení domácností vloni tedy vzrostlo o 77,14 miliardy korun (+ 7,93 %). Je to méně než v roce 2009 – tehdy vzrostlo zadlužení domácností u finančních institucí o 132 mld. korun. Když srovnáme podíl půjček domácností na HDP v ČR a v celé EU, tak nedosahujeme ani polovičních hodnot. Tato větší opatrnost českých domácností souvisí s jejich příjmovou situací a schopností dluhy splácet.
Výrazněji vloni rostly jen dlouhodobější půjčky na bydlení. Problematičtější jsou krátkodobější spotřebitelské úvěry od bank, kde se zhoršená ekonomická situace domácností projevila výrazněji. Hlavním rizikem jsou dluhy nízkopříjmových domácností či domácností s jedním živitelem.
Nebezpečným signálem je, že narůstá objem neplatičů – finanční sektor odhaduje, že ohrožených půjček je za cca 100 mld. Kč. Samostatným problémem jsou pak půjčky od nebankovních poskytovatelů, které jsou postaveny často na vysokých úrocích a nevýhodných rozhodčích doložkách. Dlužníci se pak snadno stávají obětí exekučních řízení, jejichž počet stále roste. Tento problém nevyřeší jen vládou (respektive ministrem Kalouskem) projevený zájem o tzv. finanční gramotnost obyvatelstva, ale především pevnější regulace této části trhu, o níž ovšem vláda starost nejeví.
Vedle výdajů do spotřeby samozřejmě ukládají některé domácnosti část svých příjmů do úspor – domácnosti vykazují aktiva v celkové hodnotě kolem 2,5 bilionu korun, což odpovídá v průměru úložce cca půl milionu korun na domácnost. Šetřit jsou ale schopny spíše domácnosti lépe placených zaměstnanců a také bezdětné domácnosti.
Polovina aktiv domácností připadá na vklady u bank (1,3 mld. korun). V jejich rámci ale klesá podíl termínovaných vkladů. Cca čtvrtinu aktiv tvořilo dosud stavební spoření, které bylo oblíbené i vloni (v loňském roce dosáhlo objemu cca 430 mld. Kč). Výnosnost tohoto produktu má být v souvislosti s vládními úspornými opatřeními na letošní rok snížena. Jen mírně rostou depozita na penzijním připojištění, kde mají lidé (hlavně středního věku) uloženo cca 210 mld. korun (ani ne 10 % všech aktiv domácností), což je pro ně spíše přilepšení než řešení jistoty na stáří.
Aktuální čísla ČNB potvrzují, že zatímco ekonomika domácností byla po roce 2000 motorem hospodářského růstu, tak v současnosti představuje významné riziko a zdroj nestability. Je nesporné, že tato otázka by měla být jednou s priorit hospodářské politiky vlády.
