Základním východiskem je poznání, že prostituce provází lidstvo minimálně od starověku, snaha dosáhnout prostřednictvím poskytování sexuálního uspokojení určitých výhod je zřejmě věčná a také zkušenost, že pouhé represe prostituce veřejné posilují nebezpečnější prostituci tajnou. Z těchto důvodů je v novověku pouhé zatracování prostituce nahrazováno různými systémy regulace (reglementovány jsou jen ty aspekty prostituce, ve kterých společnost vidí určité nebezpečí).
Od roku 1990, kdy bylo dekriminalizováno příživnictví, není u nás prostituce ani zakázaná, ani legalizovaná. Požadavek určité regulace prostituce nevybočuje za rámec soudobých úvah na toto téma. Již v dubnu 1999 projednala vláda Miloše Zemana dokument zabývající se možnostmi regulace prostituce. V červenci 2005 projednala vláda Jiřího Paroubka dokonce návrh zákona o regulaci prostituce. Ministr vnitra František Bublan jej předložil parlamentu, ale na jaře 2006 pře volbami tento svůj návrh vláda zase ze Sněmovny stáhla.
Už tehdy byl vedle zaklínání tradičními tabu (stát se podle moralistů nemá paktovat s hříchem) hlavní problém při projednávání ve Sněmovně vypovězení mezinárodní úmluvy ratifikované z roku 1958 (Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a její závěrečný protokol z roku 1950).
Tato úmluva je poplatná tehdejší době a vedle správného boje s obchodem s lidmi (kuplířství, bílé nevolnictví) blokuje i možnost speciální registrace nebo speciálního dozoru u poskytování erotických služeb. Zákon o regulaci prostituce, který tuto registraci a dozor předpokládá, by tedy mohl být sice schválen, ale nemohl by s ohledem na tuto úmluvu vejít v platnost.
Boj proti sexuálnímu zotročování je potřebný i nadále, v zmiňované úmluvě jsou ustanovení, které s pohledu aktuální debaty o řešení prostituce působí vlastně kontraproduktivně. Neregulovaná prostituce totiž daleko snáz může sklouznout k obchodu s lidmi a dalším negativní sociálně patologickým jevům (šíření pohlavních chorob, průvodní kriminalita atp.)
Dnes přichází s návrhem na regulaci prostituce zastupitelstvo hl.m.Prahy, kde je hlavní politickou silou ODS. Ani zde hlasovací koalice nebyla jednobarevná a pro návrh se našly hlasy prakticky ve všech politických klubech. Znovu se tedy rozhoří debaty, které už dvacet let zatím bohužel končily patem.
Tolerované erotické služby nejsou žádným obchodem s lidmi. Je to situace, kdy zájemce dobrovolně nakupuje určité erotické potřeby (dokonce nemusí být bezprostředně tělesného charakteru) od osoby, která jej dobrovolně prodává. Je to aktivita, která jistě není společností podporovaná, Ale účinnější než obecné zákazy je postih pouze překračování určitých pravidel. Zavést registraci a uznání těchto služeb zastává např. organizace La Strada.
Podle průzkumu agentury SANEP ze září letošního roku 80 % respondentů u nás souhlasí, aby tato činnost byla úředně povolena a zdaněna a že by prostituci měl povolit zákon, soudí 66,4 % respondentů.
Výzkum naznačil, že jako hlavním důvod legalizace je u veřejnosti možnost zdanění prostituce. Podle názoru 45,8 % dotázaných by zdanění příjmů registrovaných prostitutek znamenalo posílení veřejných příjmů. Příjmy by mohly posílit i navrhované až dvoumilionové sankce za neregistrované provozování prostituce.
Samozřejmě i tato otázka si vyžádá zevrubnější debatu. Finanční toky v oblasti poskytování erotických služeb nejsou až tak jednoduché .V každém případě je téma regulace prostituce téma, které si zaslouží nebýt blokováno, ale věcně a bez předsudků diskutováno.
Osobně jsem za to, absolvovat debatu, jak podstatné naše mezinárodní závazky z roku 1958 zachovat (nezrušit zmiňovanou úmluvu bez náhrady) a současně neblokovat cestu k reálnému řešení. Řada zemí na podobný systém přistoupila a mají lepší výsledky než tam, kde je prostituce pouze předmětem prohibice.
