Vládní návrh tak vytváří prostředí, v němž budou hrát roli politické tlaky. Proto jsme již dříve předložili vlastní propracovaný návrh zákona, ve kterém jsme zapracovali všechny relevantní připomínky.

Na základě zkušeností z konkrétních kauz mám pochybnosti, zda-li oznamovatelé budou mít důvěru k ministerstvu, kde se mohou projevovat politické vlivy. Domnívám se, že vládou schválená úprava zavádí podhoubí pro častý střet zájmů. Těžko si lze představit, že by se oznamovatel rozhodl oznámit případ, který by měl reputační dopad na celou vládu. Lze naopak očekávat, že ministerstvo bude sledovat zájmy ministrů, premiéra či vlivových skupin. Působení takového útvaru přímo na ministerstvu tak může mít dokonce opačný účinek.

Proto navrhujeme, aby k pro účelu oznamování protiprávního jednání byly využity instituce, které jsou na vládě co nejvíce nezávislé. Aktivní podporu by oznamovatelům měl zajistit nezávislý profesionál pod Úřadem Veřejného ochránce práv. Již teď můžeme pozorovat osud oznamovatelů, kteří ve státní správě upozornili na možnou závažnou činnost a následně museli z ministerstva odejít. Zmínit lze odvážné oznamovatele Martinu Uhrinovou, Miloslavu Pošvářovou, Libora Michálka, Lukáše Wagenknechta, Jakuba Klouzala či Ondřeje Závodského.

Úřad Veřejného ochránce práv by měl za úkol komunikovat s jednotlivými prošetřovateli, hodnotit oznamování na jednotlivých úřadech a povedl by Komisi pro ochranu a podporu oznamovatelů složenou ze zástupců nevládních organizací, ministerstev, státního zastupitelství, akademické obce a podobně.