já znovu obrátím pozornost k tomu, co tady řekla má ctěná kolegyně, paní doktorka práv Daniela Kovářová. Tady padlo vlastně to, co je úplně nejpodstatnější při projednávání toho zákona, a to znamená, jestli to je ústavní nebo není ústavní. Slyšeli jsme tady, že to tam nikdo nikde neříká a podobně. Prosím vás, tak si to přečtěme.
Paragraf 12 navrhovaného zákona říká – povinnosti lobbisty a lobbovaného. Mezi těmi lobbovanými jsou poslanci a senátoři. I dál uvádí v odstavci 5: Lobbovaný je povinen poskytnout informace podle paragrafu atd. Povinen poskytnout! A pak tu máme ústavu, která v čl. 28 říká: Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.
Ten rozpor je tu zcela evidentní, jednoznačný. Ať máme názor na
důležitost zákona o lobbování jakýkoliv, tak přece my nemůžeme ignorovat
naši vlastní ústavu.
Pokud by něco takového mělo být průchozí, tak by se do toho článku 28 v Ústavě muselo včlenit: „pokud zákon nehovoří jinak,“ nebo něco obdobného. Ale nemůžeme to takhle na sílu prohlasovat jenom proto, že to je potřeba atd. Protože prostě Ústava je Ústava. Jako to je prostě nutné respektovat. Ještě upozorňuji na to, že v tom zákoně se nemluví o tom, že když je vyslýchán, tak může něco jako informovat, ale tam je povinen poskytnout informace. To znamená aktivně, že jo? To znamená, ten rozpor je tam naprosto evidentní.
Proto mně, bez ohledu na to, jak si myslím, jestli je potřeba ten zákon o lobbování, nebo není, tak prostě musím hlasovat v souladu s tím, co navrhovala paní kolegyně, pro zamítnutí. Protože vědomě proti naší Ústavě mě nedonutí hlasovat nikdo. A byl bych rád, aby také jsme to brali jako komora, která je tady vlastně hlídač ústavnosti – tak se vždycky říkalo. Tak jím buďme, tím hlídačem i v praxi. Opravdu.
A pak druhá věc. Kdyby náhodou tento zákon, zamítnutí neprošlo, tak se jenom vyjádřím k tomu pozměňovacímu návrhu o tom, že by měli asistenti poslanců a senátorů být zahrnuti mezi lobbisty. Se omlouvám, ale mně to připadá, v uvozovkách, „na hlavu“. Takže já beru, že asistenti zákonodárce jsou vlastně součást jeho samého. On si je k sobě bere, aby mu byli ve všem k dispozici. A tady najednou by se vlastně postavili proti němu, že lobbovaný by měl lobbistu, kterého si sám zvolil. A šli by tak nějak proti sobě.
Jako... mně to prostě připadá naprosto nepřirozený a nelogický. Koneckonců on nemá ani ten senátor mít povinnost mít asistenta, ale pokud si ho zvolí, tak ho má proto, aby mu pomáhal. A ne proto, aby vlastně se postavil jakoby na druhou stranu barikády a byl lobbistou proti lobbovanému.
Děkuji za pozornost.
