Třeba to, že pevné spojenectví mezi Hitlerem a Stalinem – stvrzené paktem Molotov–Ribbentrop – umožnilo rozdělení Evropy a vpád nacistických i sovětských vojsk do Polska. Moskva tehdy byla spolupachatel.

A i samotné „osvobozování“ v roce 1945 bylo leckde provedeno na ruský způsob. Rabování, znásilňování, strach místních. Dnes  bezpečně víme, že ono osvobozování bylo začátkem další okupace, přípravou na to, jak v následujících letech krutě, za pomocí lží a z Moskvy režírovaných justičních vražd připravit o svobodu Československo i další země.

Pro současné Rusko  je porážka nacismu stále středobod putinovské propagandy. Je to ale právě Putin, který se chová jako skutečný nácek. A stejně jako kdysi Hiler svou agresi vůči jiným zemím označuje za osvobozování, boj se zlem.

Zdá se, že mnozí Češi a Slováci jsou přesto dodnes v zajetí kultu hrdinných Sovětů, který se nám komunisté snažili do hlavy dostat už od školky. Přes 30 let ale máme všichni svobodný přístup k historickým pramenům, a přesto se pořád najde dost těch, kdo věří povídačkám o hodných Ivanech.

A je tu ještě jedna skupina lidí – ti, kteří si přejí návrat starých sovětských pořádků, jsou od Ivanů z ruských služeb placeni, případně vydíráni, nebo jim prostě osud nenadělil mnoho rozumu.

Bohužel takové osoby sedí i v parlamentních lavicích a další se teď před volbami formují, aby naši zemi spolu s Babišem řídili.

Ano, je to tak, 80 let po konci války tu máme vzestup “bojovníků za svobodu”, kteří ale chtějí přesný opak. Poznáte je tak, že jezdí na výlety do Moskvy, říkají, že nám od Putina žádné nebezpečí nehrozí a že Ukrajincům pomáhat nemáme, natož jim posílat zbraně. Jsou na straně agresora, který se netají snahou zničit svobodný svět.

Zkrátka a dobře 80 let po konci války je rozhodně čas stát na správné straně.