A hned na začátek říkám férově: teď se ani tak nebavím o návrhu, který vzniká a je propírán v médiích, protože zcela jistě dozná změn než eventuelně doputuje k nám do Senátu. O zákonech je dobré debatovat nad relevantním textem, ne nad úniky a dojmy.

Ale obecný princip je podle mě jasný: kdo chce ovlivňovat politiku, má hrát s otevřenými kartami.

Myslím si, že neziskové organizace mají ve společnosti své pevné místo. Pomáhají lidem, poskytují zdravotní a sociální služby, pracují s mládeží, starají se o seniory nebo podporují komunitní život. A rozhodně nechci, aby vznikl nějaký bič na organizace, které skutečně dělají užitečnou a často nenahraditelnou práci.

Jenže jiná situace nastává ve chvíli, kdy některé neziskové organizace začnou aktivně vstupovat do politiky. Vedou kampaně, snaží se ovlivňovat zákony, tlačí na politiky nebo formují veřejné mínění. To samo o sobě není automaticky nic špatného. V demokratické společnosti je to legitimní.

Ale právě proto u nich musí o to víc platit totéž, co platí pro politické strany: transparentnost.

Pokud někdo vstupuje do politického prostoru, musí být jasné, kdo ho financuje a v čím zájmu jedná.

Je naprosto fér chtít, aby organizace, které chtějí promlouvat do politického dění, jasně přiznaly své financování. A také aby bylo zřejmé, zda pobírají peníze ze zahraničí a v jaké výši.

V tomto mém přístupu nejde o žádný útok na občanskou společnost. Nejde o umlčování nepohodlných hlasů. Jde o elementární pravidlo demokracie: otevřenost a odpovědnost. Stejně jako musí být průhledné financování politických stran, musí být průhledné i financování organizací, které se snaží politiku ovlivňovat.

Občané mají právo vědět, kdo a z jakých zdrojů se snaží ovlivňovat politiku v jejich zemi. To není nic radikálního. To je prostě férové.