Náčelník generálního štábu Karel Řehka veřejně prohlašuje, že armáda byla připravena letouny Ukrajině darovat. Výborně. Jen drobný detail: Proč to nepřišel říct v úterý na výbor pro obranu? Proč se raději omluvil a poslal tam generála Hlaváče? Proč se zástupce Generálního štábu na jednání o L-159 ani neozval, zatímco ministr obrany a bývalá ministryně jeli svůj výklad bez jediné korekce?
To je jako kdyby hasič stál u hořícího domu, mlčel, a pak se v televizi chlubil, že byl připraven hasit. Fakta jsou přitom jasná.
V červenci 2025 dostal náčelník generálního štábu od ministryně obrany úkol: Posuďte možnost poskytnutí letadel Ukrajině. Do října 2025 – nic. Úkol nesplněn! Ministerstvo mu to na poradě vedení za jeho přítomnosti vytklo a úkol zrušilo. Tečka. Konec. Stát funguje takhle: Když úkol nesplníš, nemáš pak co tvrdit, že „jsi byl připraven“. A co se děje dnes?
Řehka si vybere jen to, co se mu hodí do mediálního obrazu. Zamlčí, že úkol nesplnil. Zamlčí, že byl zrušen. A vytáhne historku o tom, že nějaké stanovisko předal přímo prezidentovi. Tajně. Mimo vládu. Mimo premiéra. Mimo ministryni obrany. Tak, že o tom nevěděla ani bývalá ministryně Černochová, která seděla na posledním výboru a celý postup popisovala úplně jinak, než jak ho dnes líčí Řehka!
Tohle už není nešikovnost. Tohle je obcházení ústavního řádu. Tohle je chování člověka, který si myslí, že je víc než vláda, víc než premiér, víc než ministr obrany. Že může jednat přímo s prezidentem, za zády exekutivy, a pak se tvářit, že je to normální.
Výbor pro obranu o žádném darování L-159 informován nebyl. Tudíž se o tom nejednalo. Parlament byl obejit. Vláda byla obejita. A my se máme tvářit, že je to jen nějaké nedorozumění? Ne, není. Tohle má jméno. Odborně se tomu říká porušení civilní kontroly nad armádou! A v horším případě se tomu říká něco ještě mnohem vážnějšího: koordinace mezi hlavou státu a vojenským velením proti demokraticky zvolené vládě.
V jiných zemích by se už dávno mluvilo o ústavní krizi. U nás se to zatím zametá pod koberec. Náčelník generálního štábu, který tajně nosí stanoviska prezidentovi, aniž by o tom věděla vláda, nemá ve funkci co dělat. Okamžitě. Bez debat. Protože armáda nemá vlastní politiku. Armáda nemá vlastní agendu.
Armáda má poslouchat civilní vedení státu. Jakmile si začne hrát na samostatného politického hráče, je to sakra průšvih. A nejhorší na tom všem je, že tohle je dědictví minulé vlády. Tahle rozjetá hra, tohle rozmazání hranic, tohle tiché posouvání moci z vlády k Hradu a generálům!
Jestli to teď někdo nezastaví, jednou se probudíme v zemi, kde se klíčová rozhodnutí nedělají ve Strakovce a v Parlamentu, ale v zákulisí, po chodbách, mezi lidmi, kteří se nikomu nezodpovídají. A to už nebude jenom o L-159. To už bude o tom, jestli tu máme demokracii, nebo jen kulisy!
