Za uplynulých 12 měsíců jsem se neflákal. Byl jsem stínovým zpravodajem legislativy pro screening zahraničních investic a nyní pracuji na dalším tisku, který se týká našich aktivit mimo Evropu. Na výborech jsem předložil 89 pozměňovacích návrhů, osm jsem jich podal na plénu. Drtivá většina z nich byla Europarlamentem přijatá, nebyly to jenom odstavce pro čárku.

V debatách jsem vystupoval, když jsem měl potřebu vyjádřit se. Hlasování jsem se účastnil v 95 procentech a když jsem chyběl, řádně jsem se omluvil. Vynechával jsem v ojedinělých případech, třeba když jsem se jakožto místopředseda hnutí účastnil jednání o bezpečnosti České republiky. Přesto se to někomu zvenčí může zdát jako málo.

Jak je to proměnlivé. V létě vyšel průzkum o vlivu českých europoslanců, který měl hodnocení úplně jiné. V něm jsem se naopak pohyboval vždy v TOP 5…

Nikdy jsem nedělal politiku jenom naoko a pro čísla. A nebudu s tím začínat ani teď. Chci, aby to dávalo smysl. Nejsem politik, který si chodí pro lajky, nad svou politikou se zamýšlím, snažím se předkládat ucelené vize. Ne všem se to může líbit, a to je v pořádku. Člověk se nemůže zavděčit všem.

Svůj europoslanecký mandát beru jako misi, během které chci předávat Evropu domů. Aby voliči věděli, proč mě na tento post vyslali.