Před padesáti lety se náš národ probudil z bájné iluze o budování „socialismu s lidskou tváří“, tedy jakési kvadratury kruhu, kdy nutně očekávané společenské, hospodářské, kulturní aj. změny proběhnou, samozřejmě, pod vedením zmoudřelé a laskavé komunistické strany.

Český sen skončil, z pramatického pohledu očekávaně, mohutným bratrským sevřením ruského medvěda a jeho satelitů. Kremelská garnitura nenechala nikoho na pochybách, že jakékoliv uvolňování poměrů není slučitelné s podstatou komunistické ideologie.

Jaký je odkaz srpna 1968 dnešku?

Především v tom, že se po okupaci velká část veřejnosti postupně a poměrně brzy smířila s tímto stavem a nenormální věci a jevy začala pojímat jako normální. Také přijala normalizační slovník, kdy z „okupace“ se stal „vstup vojsk“ a zanedlouho i oficiálně „internacionální pomoc“. Zemi vládli partajní funkcionáři a jejich přisluhovači z řad donašečů StB. Zvítězil strach, což je pochopitelné, ale i prospěchářství, bezskrupulóznost a nenávist, což je varující.

Nezapomínejme na jména obětí. Úctu všem statečným, kteří měli odvahu stát si za svým.