Budou mladí volit mafiány nebo sympatizanty terorismu?
Počátkem tohoto týdne došlo ke dvěma událostem, které by v jakékoli svobodné a demokratické zemi nastolily dominantní téma v masmédiích o hodně více, než si může vycucat z prstu známý televizní moderátor slovy „o čem se bude příští týden mluvit“. Soud začal rozplétat kauzu Dozimetr a americký prezident Donald Trump podepsal nařízení, kterým oficiálně označil hnutí Antifa za teroristickou organizaci“.
Reakce masmédií, zejména oněch veřejnoprávních? V prvním případě vlažná, neodpovídající významu kauzy a v druhém nulová. Kdo si pamatuje reakci týchž médií před volbami na ve srovnání s Dozimetrem marginální a starou kauzu Čapí hnízdo, mi dá jistě za pravdu, že rozdíl mezi reportováním o nich je nebetyčný. V případě Čapího hnízda reportéři jezdili za kýmkoli, kdo měl s kauzou cokoli společného, včetně příslušníků rodiny Andreje Babiše, a vzrušeným hlasem sportovních komentátorů reportovali několikrát denně o „zásadních odhaleních“. V případě Dozimetru nejsme ničeho podobného svědky, přednost stále má válčení – přelety dronů a stíhaček, nesmyslné podání marginální strany na ústavní soud, jednání odborů s vládou a další ve srovnání s Dozimetrem druhořadé události. Jenom okrajově jsou zmiňovány toky peněz z trestné činnosti k hnutí STAN, nejsou rozebírány detaily toho, že měl ministr vnitra s mafiány sdílený šifrovaný telefon, který z titulu své funkce VŮBEC NESMÍ MÍT a totálně jsou vymlčovány jakékoli zmínky o mrtvých s kauzou spojených. Takhle prostě objektivní, nezávislé a vyvážené zpravodajství a publicistika nemají vypadat!
V případě zařazení Antify na seznam teroristických organizací po bok Islámského státu, Hamásu a podobných je v souvislosti s tím, že sympatizantem těchto násilníků a vrahounů je bývalý ministr Fialovy vlády a dlouholetý předseda jedné z vládních stran ještě horší. Žádné souhrnné reportáže o politicky motivovaných násilných akcích u nás a v zahraničí, o investigativních reportážích o kontroverzních členech Antify nebo dokonce detailech propojení „dredatého sympaťáka“ s Antifou ani nemluvě.
A do toho všeho Studentské volby, jejichž výsledek svědčí o jediném: naše školství je dlouhá léta v rukou lidí s nepříliš odlišnými názory od hnutí Antifa a výsledkem je, že se mladí pitomci v marné touze vypadat jako ti moudřejší a zodpovědnější chystají ve velkém volit ty, kteří je bez jakýchkoli okolků odešlou CHCÍPNOUT na VÝCHODNÍ FRONTU.
Každý má samozřejmě neoddiskutovatelné právo zúčastnit se soutěže o Darwinovu cenu, cestu mu ale v žádném případě dle mého nemá dláždit škola.