Ti, kteří v úterý tak uctívali ukrajinské fangle, se nijak extra ve své podstatě neliší od těch, kteří v době protektorátu zvedali pravice u vlajek s hákovými kříži, nebo v 70. a 80. letech stáli v haptáku před vlajkou se srpem a kladivem, v případě našeho současného prezidenta tipuji, že jde dokonce o jednu a tutéž osobu. Někteří to znovu dělají z vypočítavosti, někteří z hlouposti, někteří ze strachu.

Smutnou podívanou jsou pak veřejnoprávní a mnohá další masmédia, která jsou v době nesrovnatelně vyšší míry svobody a demokracie v zemi téměř úplně stejná jako v oněch temných dobách, o kterých jsme si mysleli, že se již nikdy nevrátí.