Paranoia, trumfující i studenou válku
„Vratké příměří mezi Vladimírem Putinem a ukrajinským Petrem Porošenkem, zprostředkované Angelou Merkelovou v Minsku, už snad vydrží,“ doufá i Patrick Buchanan, guru pravice, světící americké „tradiční hodnoty“.
21

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
„Vratké příměří mezi Vladimírem Putinem a ukrajinským Petrem Porošenkem, zprostředkované Angelou Merkelovou v Minsku, už snad vydrží,“ doufá i Patrick Buchanan, guru pravice, světící americké „tradiční hodnoty“.
Ještě se ani přesně nevědělo, čím summit v Minsku skončí, a ti, komu nevoní, už spustili strašáky „nového Mnichova“. Švindl, v němž si libuje i česká rusofobie, vrací z uší na hlavu politoložka Jelena Ponomarjovová.
Cílem Spojených států je „(1) posílit nadvládu nad Evropou zablokováním obchodu EU s Ruskem; (2) dohnat je k bankrotu a (3) zbavit se Putina a nahradit ho americkou loutkou typu ochlasty Jelcina“, píše Diana Johnstone.
Obama poslal Kongresu plán, zmocňující ho k boji proti ISIS. Válka je jediné, nač sází, i dnes. „Je to kardinální omyl. Všechno jen pokazí ještě víc,“ míní dva americké ostrůvky pozitivní deviace (Daily Take Team a Thom Hartmann Program).
S tou klinickou skicou přichází George Friedman, šéf americké agentury STRATFOR. Na margo cesty, již Angela Merkelová vážila za Obamou. Ta sonda je vrchovatě podjatá. Dilemata, jež nastoluje, však mapuje neotřele.
„Média slaví ´ekonomický růst´, nová data však ukazují, že většina Američanů přežívá nadoraz,“ namítá Paul Buchheit z DePaul University. Edituje UsAgainstGreed, PayUpNow a RappingHistory. Napsal knihu American Wars: Illusions and Realities.
Na západ od Aše se ze všeho, co zaznělo na mnichovské bezpečnostní konferenci, hojně cituje i šéf ruské diplomacie. V Hujerově rodišti se dočkal cenzurních cedníků - a jarmarečních bubáků. Nabízíme plné znění – a nosné pasáže i česky:
Kyjev se tváří, že chce mír, jen když prohrává ve válce, kterou rozpoutal. Tak jako zrovna teď u Debalceve. Pro Moskvu však mír prioritou je. „Raději špatný mír, než dobrá válka,“ píše Izrael Šamir z Jaffy, cestující často do Moskvy.
Za prezidentů éry studené války, od Trumana až po Bushe I., platilo nepsané pravidlo: nedráždit Moskvu v její středo- a východoevropské sféře vlivu. Za to, aby se respektovalo nadále, pléduje vehementně i Patrick Buchanan.
Když se šéf polské diplomacie Grzegorz Schetyna nechal slyšet, že Osvětim osvobodili Ukrajinci, Varšava tu nehoráznost žadonila nekomentovat, všímá si Sergej Kurginjan na startu k ještě fatálnějšímu tématu.
Evropské elity - a jejich hlídací ratlíky v členských zemích – budí z bohorovného šlofíka už i George Friedman. Šéfuje americké agentuře STRATFOR (Strategic Forecasting, Inc.), elitní šedé kůře establishmentu.
Originál vyšel už před půl stoletím. Český překlad – s podtitulem Vatikán ve spolku s Mussolinim, Francem, Hitlerem a Pavelićem - je na pultech až teď. Karlheinz Deschner (1924–2014) se zapsal i jinými třaskavými tituly.
V Řecku vyhrála volby strana, jež zisku z cizí práce duši neupsala. Skrečovat je, jako když - v Rakousku či Francii - skórovala pravice non grata, jež privatizaci zisků ctí, však v plánu není. Nad příčinami se zamýšlí Michail Chazin.
„A říkáme-li proto dnes ´ne´ terorismu a vraždám, říkáme ´ne ´ i ničím neobhajitelné snaze určitých skupin, urážející náboženské cítění,“ zaznělo v nedělní bohoslužbě Patriarchy moskevského a vší Rusi Kirilla v Chrámu Krista Spasitele.
„Řád světa, jak se formoval po roce 1991, kolabuje právě teď a přímo před našimi zraky,“ startuje jiskrnou analýzu Izrael Šamir. Pendluje hlavně mezi Jaffou a Moskvou. I leckde jinde. Tím víc toho má z první ruky.
Jarmark dvojího metru, s nímž se roztrhl pytel kolem Charlie Hebdo, si bere na mušku i Noam Chomsky. Profesor prestižního Massachusetts Institute of Technology - a superstar moderní lingvistiky – je léta i bardem široké levice.
„Je to v ekonomice, ty troubo!“ zněl už slogan, s nímž vyhrál volby Clinton. Že právě v ní to je nakonec, i pokud jde o masakr v Charlie Hebdo – a hlavně následnou kaskádu - soudí ruský ekonom Michail Chazin.
Dožít se toho, ti tři, co napadli Charlie Hebdo, by měli proč být na sebe hrdí, glosuje následné domino Uri Avnery. Pro každý zločin je směrodatné, „cui bono, komu to prospěje?“ V daném případě je to jen Izrael.
„Kauza Charlie Hebdo má řadu rysů operace pod falešnou vlajkou. Útok na satirickou redakci byl přehlídkou profesionální disciplíny, jakou se vyznačují perfektně vycvičená komanda,“ všímá si Paul Craig Roberts.
„Teror v Charlie Hebdo světu sugeruje, že hlavními strůjci terorismu jsou muslimové.“ Tím víc to chce „zachovat klid, zdrženlivost a nedat se vyprovokovat“, zdůrazňuje nejvyšší muftí Tatarstánu Kamil Samigullin.