historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Ta slova užil americký portál Reprieve U. S. V dokumentaci na téma věznice Guantánamo. Leží na kubánském území. Jenže na vojenské základně USA, která je okupuje „právem silnějšího“.
200 let od narození Karla Marxe bylo i podnětem sobotní konference v Praze. Na tucet okresních výborů KSČM ji, spolu s dalšími levicovými subjekty, uspořádaly pod názvem „Marx k dnešku“.
Démonizace bývala parádním klackem. Vynesla k moci i naprosté pitomce. Teď je berličkou politických »lúzrů«. Slouží silám, jež si to nezaslouží ani náhodou.
Komentář na facebookovém profilu k SPD
Jaro před padesáti lety vonělo nadějemi. Otázky, které nastolilo, měly hlubší kořeny. KSČ mířila k socialismu „československou cestou“.
Stanovisko KSČM k politické situaci
Marx zemřel právě před 135 lety. Byl to „především revolucionář. Boj byl jeho živlem“, pronesl nad jeho rakví Engels.
Na faře pobývá pastýř bohabojných duší. FARA je zkratkou amerického Zákona o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act). Platí už od roku 1938.
Teď je to hlavně o klání, kdo bude hlavou státu. O naší budoucnosti však rozhodnou i jiná utkání. To kolem českého lithia – a průvodních nerostů ještě větší hodnoty – právě vysílá znepokojivý signál.
Dva roky je to právě dnes. Když Míla Ransdorf zemřel, nebylo mu ani třiašedesát. Kdo všechno se na tom podepsal, je veřejným tajemstvím. Část mediálních hyen do něj kope i po smrti.
Kdo přišel do styku s filozofií, jíž nesmí „postmoderní“ galimatyáš přes práh, ví, jak parádní rozhlednou je dialektika.
Rok 2018 je tu. Otestuje nás nadoraz. Prověří nás už seriálem kulatých výročí. „Pravdoláska“ si na ně brousí zuby.
Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc. nás opustil. Ve dvaadevadesáti, hodných úcty. Syn srbské ženy a českého inženýra, zastupujícího tu ČKD, absolvoval prvé semestry v Bělehradě. Promoval na Karlově univerzitě. Ostravské interně zůstal věrný nadosmrti.
Průzkumy veřejného mínění vyslaly jasný signál. Většina si přeje vládu ANO, tolerovanou SPD a KSČM.
Časopis Týden mne požádal o rozhovor. Vyhověl jsem mu bez váhání a s jedinou podmínkou. A sice že odpovím písemně v rozsahu, který si Týden stanoví sám.
Dvojrole 17. listopadu je bizarní. Ten z roku 1939 vstoupil do světových dějin. Mezinárodní den studentstva je jediným s českými kořeny. Slaví se dodnes a napříč kontinenty. 17. listopad 1989 to štěstí nemá. Ten politiku i veřejnost štěpí.
Volby nám daly tvrdou lekci. Ztratili jsme přes polovinu mandátů. Už podruhé a během jediného roku. Příčiny nejsou letošního data. Houstnou už řadu let. Já sám jsem členem vedení KSČM teprve od loňského května.
Otevřený dopis premiéru Bohuslavu Sobotkovi
„Kauza lithium“ bobtná třetí kosmickou. Porušeno bylo úplně vše, co velí zdravý rozum, ústavní odpovědnost a zákon. Tak skandální selhání mají pouze dvě možná vysvětlení. Ti, kdo je mají na svědomí, si za rámeček nedají ani jedno.
Redaktor Štětka z Hospodářských novin u mne strávil víc než hodinu. Ze všeho, o čem byla řeč, pořídil ubohý paskvil.
