Ukrajina

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Na Ukrajině se už válčí. Válčí tu armáda a další represivní složky státu. I spousta „privátních“ hrdlořezů. V mundůrech „vojenských subkontraktorů“ z USA, Polska i jiných zemí. Veteránů džihádu proti sekulárním vládám. I „Pravého sektoru“ a dalších domácích teroristů. Včetně soukromých „armád“ ukrajinských miliardářů.

Ti všichni tu válčí proti vlastnímu obyvatelstvu. Proti lidem, kteří se nehodlají smířit s tím, že jim má vládnout režim multizlodějů („oligarchů“) a neonacistické chátry. Ani se „šokovou terapií“ Mezinárodního měnového fondu, dolující z miliónů okradených Ukrajinců astronomické dluhy „oligarchů“, kteří je okradli.

„Čistě“ občanských válek nebylo v dějinách až tak moc. Většina byla a dodnes je i hřištěm zahraniční intervence. Mnohé dokonce spíš hlavně její frontou.

Na Ukrajině běží „válka rukama poskoků“ („proxy war“, jak zní terminus technicus amerických špionážních služeb). Konečným terčem je Rusko, které už „ředitele zeměkoule“ nehodlá poslouchat jako za Jelcina.

Konflikt má samozřejmě i domácí kořeny. Prapříčinou je existenční pohroma, do níž většinu z nich vehnaly dvě dekády „postkomunismu“. Strach a hněv, do nichž je to zahání, jsou nahrávkou demagogii všeho druhu. Hlavně v západní části země z nich těží hlavně síly, oživující „tradice nezávislé Ukrajiny“ pod kuratelou nacistické „třetí říše“.

Naplno sice občanská válka ještě nevypukla. Dnešní stav se však jistě nedá označit ani za „občanský mír“. Síly, které se prodraly k moci únorovým ozbrojeným převratem, mají s represivními složkami  narůstající problém. Nejen řadoví vojáci a policisté, ale i řada důstojníků se do masakrů vlastního obyvatelstva nijak nehrnou. Sílí dezerce, přechody jednotlivců i celých jednotek na stranu „separatistů“. Řadu příslušníků armády i policie už to, že odmítli střílet do vlastních civilistů, stálo život kulkami „národní gardy“ a dalších fanatiků „Majdanu“.

Domobrana jihovýchodní Ukrajiny čelí značné přesile. Má však většinovou podporu místního obyvatelstva. Takový odpor lze sice načas místy i potlačit, natrvalo však už asi sotva. Neuniká to ani zahraniční režii „války rukama poskoků“. Množí se indicie, že se i Ukrajině snaží vnutit „syrský scénář“. Tedy konfliktu, vlekoucího se celé roky a plnícího hned několik cynických zadání.

Předně falešného alibi všem „euroatlantickým“ slibotechnám, jejichž nabídky „pomoci“ Ukrajině nebyly nikdy myšleny vážně. Cílem je ovšem i vehnat do nesmyslného konfliktu „Evropu“ a Rusko – a oslabit je v konkurenčním vztahu k „řediteli zeměkoule“, který si neví rady s vlastními dluhy a ekonomickou krizí. Posunout přitom i hranice „přítomnosti NATO“ dál na východ – a vynutit si větší vojenské výdaje a angažmá „evropského křídla“ aliance.

Hlavně však znovu a znovu stavět Moskvu před dilema, které jí nenabízí volbu „bez ztráty kytičky“. Tak trochu podobně jako na jaře roku 1941, kdy bylo nejenom v jejím zájmu udeřit jako první – a přesto to nemohla udělat, pokud nechtěla riskovat, že jí zůstane Černý Petr toho, „kdo si začal“.  

Dojde-li na občanskou válku se vším všudy, jinak než v Sýrii nakonec dopadnout nemůže. „Evropská volba“ – natož ta „americká“- Ukrajině kromě pustého žvástu nemá co nabídnout. Banderovská chátra bude   nakonec znovu dezertovat do západní emigrace. Stálo by to však příliš moc krve, utrpení i materiálních škod.

U terminálů plynovodu bychom je dost možná pocítili i my. Břidlicový plyn, kterým by ruské dodávky nahradily Spojené státy, je stejně skořápkářskou legendou, jako desítky miliard, jež do Ukrajiny slibuje  nasypat Evropská unie.

Proto je třeba další eskalaci zabránit stůj co stůj. Je to v drtivě většinovém zájmu – na Ukrajině i v celé Evropě.