Tím „správným“ pohledem lze tyto dva muže rozdělit na diktátorského Madura a demokratického Guaidóa. Je pochopitelné, že druhý jmenovaný se okamžitě ocitl v roli hýčkaného miláčka Spojených států, Bruselu a dalších západních zemí, zatímco Madura podporují Rusko a Čína.
Já osobně si nedělám o Madurovi žádné iluze, ale respektuji, že byl zvolen, byť těsnou většinou. Uznávání jakýchsi samozvaných loutek za prezidenty, to je cesta do pekel. Co kdyby se například u nás prohlásil za prezidenta neúspěšný kandidát Drahoš? Určitě by se to Evropské unii líbilo.
Venezuela se stává pomyslným bojištěm velmocí, v němž jde o hodně. Především o ropu a kontrolu nad její těžbou. Vše je zase zabaleno do hávu demokracie, humanity a lidských práv. Liberální demokracie se předtím jako vývozní artikl ukázala i v jiných státech. Pomocí bomb, financování teroristů či loutkových vlád například v Afghánistánu, Sýrii, Iráku či v Libyi. Ten scénář je pořád stejný.
Za sebe a za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS) musím odmítnout jakékoliv vměšování do vnitřních záležitostí Venezuely. Každý stát, ať si své záležitosti řeší jako samostatná a suverénní země.
Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS
