Když pronesl ve Švejkovi císařský policejní slouha ženě hostinského, že se jí muž z basy vrátí po amnestii, bylo to poprvé, co jsem nad významem toho slova uvažoval.  Hostinský šel tehdy sedět na 10 let za to, že v hospodě uklidil obraz císaře pána, na který dle jeho slov (přeneseně řečeno) „kálely mouchy“.

Dnes bych obdobně smýšlel o amnestii pro tykadlového řidiče Romana Smetanu.  Amnestie pro absurdně perzekuované (či alespoň pro selektované vězně) - ta přece smysl má, obzvlášť pro končícího prezidenta, který navíc vládne v době bezprecedentního chaosu, všepřítomné korupce a sociálních škrtů. Možná by se nakonec i Smetana měl dočkat postavy v nějakých současných románech. Výše Haškovy klasiky asi nedosáhnou, přestože Smetanův projev občanské neposlušnosti nad Palivcovým nicneděláním vysoce přesahuje, ale v dnešní době je tykadlový příběh jistě činem hodným literárního zpracování….

Ale je tomu kupodivu jinak. Pro Smetanu amnestie neplatí. Pro tuneláře a korupčníky ano. I pro ty, kteří dlouhou dobu unikali spravedlnosti. I pro ty, jejichž vina byla bezpochyby prokázána. K tomu si můžete přidat ty, kteří po opuštění vězení opět páchají trestnou činnost. Ale ne - to jsou přece jen malé ryby skoro nehodné českého Kocourkova…

Jedna analogie s úvodním příkladem tu však přesto je. O těch našich zločincích a tunelářích totiž romány a filmy již natočeny byly…