H. Svobodová: Lidská práva - od pazourku k diplomacii | ParlamentniListy.cz

Občané městu, město občanům

"OMMO.... ejhle, člověk!"

OMMO

H. Svobodová: Lidská práva - od pazourku k diplomacii

Jak se píše v následující zprávě http://www.novinky.cz/domaci/351980-zeman-teroristy-musime-zabijet.html, prezident Zeman se sešel se zástupci zahraničních misí v ČR a vyjádřil se k pilířům české zahraniční politiky.

Věc nijak neobvyklá, stejně jako to, že prezident dle Ústavy ČR zastupuje stát navenek. Jistě je tedy na místě, vyjádří-li se hlava státu k jeho záměrům v zahraničně politické oblasti. Je také více než žádoucí, aby jak prezident, tak i vláda, resp. ministerstvo zahraničních věcí v těchto zásadních otázkách souzněly. Při čtení výše zmíněné zprávy o „zabíjení teroristů“, tedy těch „kdo úmyslně zabíjí civilisty“, sděluje prezident, nelze než říci, že radikální zásah proti všem, kdo jakkoli úmyslně ničí životy jiných, je určitě na místě. Stejně jako občanům této země prospěje efektivní ekonomická diplomacie, aby se podařilo získat žádoucí kontakty, investice, uplatnit své výrobky, inovace, lépe uspět v konkurenci na domácích i zahraničních trzích. Nad tím zřejmě netřeba váhat. Přesto si dovolím nastolit následující úvahu: je možné, že se v rámci této strategie můžeme ocitnout v pozici, kdy by sice ekonomická aktivita byla na místě, mohou tu však být některá rizika spojená s tím, že ta či ona země může mít vazby a přímo nebo nepřímo podporovat třeba právě teroristické aktivity, ať už dovnitř nebo vně své země? Nemyslím si totiž, že kvalitu vztahů mezi zeměmi lze k lepšímu posunout pouhým konstatováním, že se prostě do vnitřních záležitostí země nebudeme vměšovat a tím je to vyřízeno. Čemu všemu posloužil také boj s terorismem, který se o to usilovněji rozhořel zejména po 11. 9. 2001, se dnes v mnoha případech ví. Využívala ho nejedna administrativa k potlačení svého tzv. protivníka, a to jak např. ruská, tak americká a ten, kdo s jejich imperiální politikou a praktikami s tím spojenými nesouhlasil, mohl si vysloužit punc „teroristy“. Nejinak tomu čelíme i dnes.

Nepatřím k účelovým nadšencům onoho „nevměšování se do vnitřních záležitostí té které země“, má-li toto „nevměšování“ pouze zavřít ústa a oči těm, kdo poukazují, co k režimu např. státem uplatňované moci patří, tedy v případě také dodržování, resp. nedodržování lidských práv. Žijeme totiž v celosvětovém systému, který je postaven, často balancuje na rozporech – třeba obecně řečeno bídě jedněch a bohatství druhých. Přitom to bohatství a prosperita druhých neřeší příčiny bídy těch prvních. Často spíš naopak. Tím řešením totiž nebývá ani sama ekonomická diplomacie, která může sice zajistit prosperitu některým firmám, zatímco jejich profit bude stát např. na dětské práci, vytěžování nerostného bohatství a ničení životního prostředí v zemích, které jsou jinak politicky příliš slabé a rozhodují v nich domácí elity především v zájmu vlastního profitu, na nedodržování bezpečnostních opatření, dokonce porušování zaměstnaneckých práv atd. Přesto i na takovýchto jinak „diplomaticky“ dojednaných kontaktech bude profit jedněch a přitom bída druhých.

Takže mluví-li se silnými slovy o „teroristech“ – tedy těch, co úmyslně zabíjejí – je také dobré mít na zřeteli také kroky a opatření, která budou o řešeních příčin vedoucích k terorismu. „Zabíjení teroristů“ jsou totiž kroky coby důsledky předchozího vývoje. A na řadě příčin jsou svou politikou zainteresováni právě ti, co v tomto světě výrazně zasahují do charakteru jeho politického, ekonomického a vojenského směřování, třeba za účelem vlastního profitu. Konec konců i „terorismus“ může být pro část mocných docela „dobrým“ obchodem.