dovolte mi, abych za ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy představil vládní návrh novely školského zákona. Senátní tisk 141. Dovolte mi, abych tu novelu zasadil do širšího kontextu problémů, kterým české školství čelí a bude čelit v té následující dekádě. Neboť ta novela, přestože vznikala kombinací vládního návrhu a pozměňovacích návrhů koaličních poslanců, je pokusem o vnitřně soudržné řešení těch hlavních problémů, které před námi stojí.

Ty hlavní problémy jsou 3. Prvním z nich je extrémní fragmentace českého školství z hlediska velikosti právních subjektů, které v něm fungují. Dobře víte, že patříme k zemím s mimořádně vysokým počtem malých škol, které mají právní subjektivitu. Čtvrtina našich škol má méně než 50 dětí. Což je věc, která vyvolává celou řadu negativních konsekvencí. Počínaje byrokratickou a manažerskou záleží ředitelů, kteří nemají, ale vzhledem k velikosti školy dostatečný podpůrný aparát, přes potíže v personálním zajištění škol, které nedosahují kritické velikosti. A to se týká jak učitelských pozic, aprobací – my vidíme, že ty menší školy, které mají po jedné třídě v ročníku, nejsou s to zajistit aprobovaně výuku celé řady předmětů. Ale týká se to také těch nových podpůrných pozic, které dnes ve školách očekáváme, ať jsou to psychologové, speciální pedagogové nebo sociální pedagogové. A v neposlední řadě samozřejmě ta fragmentace má finanční důsledky. Pro zřizovatele to znamená výrazně vyšší náklady, to tak je už dnes podle studií, které máme k dispozici, a také pro státní rozpočet.

To samo o sobě není tím nejsilnějším motivem, ale musíme k němu přihlížet, protože samozřejmě dnes se od školství očekává třeba celá řada těch podpůrných služeb, které dřív v našich školách nebyly a jejich financování není zdaleka triviální záležitostí. Tedy extrémní fragmentace je tím prvním problémem. Tím druhým problémem, který je před námi, je demografický pokles. Ta celá naše poslední historie školství byla spíše dobou mírného nárůstu počtu dětí, případně stagnace, ale to, co je před námi, je demografický pokles.

Podle aktuálních demografických prognóz v příštích deseti letech poklesne ta populace do 20 let o 15 % v celé republice. Ale samozřejmě nebude to mít rovnoměrný průběh regionálně. A také v těch jednotlivých ročnících bude docházet k výraznějším poklesům. Takže například už za několik let očekáváme 20% pokles dětí v mateřských školách. A je třeba vědět, že systém financování, který byl zaveden mezi léty 2017–2019 byl zaváděn spíš s pohledem upřeným na ten demografický nárůst dočasný.

Teď nás čeká výrazný pokles, který bude vlastně výrazně ještě komplikovat tu fragmentovanou strukturu našich škol. To znamená, že ty malé počty dětí ve školách či třídách v řadě regionů České republiky budou dál výrazně klesat. A to v řadě případů pod tu kritickou úroveň, kdy už podle dnešní legislativy musí zřizovatelé dofinancovávat i práci učitelů, pokud chtějí ty školy udržet. Třetí okruh problémů souvisí se sociálními nerovnostmi v naší zemi v oblasti vzdělávání. České republice se vlastně od roku 1989 nedaří obrátit trend a sociální bariéry v našem vzdělávacích systému hrají stejnou, ne-li větší roli. A patří k nejvyšším mezi vyspělými zeměmi.

Mimo jiné to souvisí s tím, že dosavadní systém financování v regionálním školství vlastně vůbec nepřihlížel k rozdílům v náročnosti práce školy, které třeba pracují v sociálně znevýhodněném prostředí. Spoléhali jsme prakticky výhradně na evropské fondy, kohezní politiku, národní plán obnovy, ale chybí v našem systému financování nastavení, které by umožňovalo více podpořit školy, které mají objektivně těžší podmínky, ať už z hlediska sociálního znevýhodnění, podílu cizinců mezi dětmi, anebo třeba systematicky pracují s vyššími počty nadaných dětí. To je třetí problém, který máme. Příliš rovnostářské financování z národních zdrojů a extrémní spoléhání na evropské prostředky.

Dobře víte, že v nadcházejícím období můžeme očekávat spíš pokles toho finančního objemu, který bude k dispozici v kohezní politice. A čeká Evropskou unii nepochybně velmi komplikované vyjednávání o tom nastavení kohezní politiky v dalších letech. Tedy musíme najít cestu, jak řešit sociální nerovnosti v našem vzdělávání z národních prostředků standardními postupy rozpočtování. A to je vlastně kontext pro změny, které v tom zákoně jsou navrženy.

Vzhledem k tomu, že jsme věnovali té problematice už nějaký prostor na půdě Senátu, ať už při veřejném slyšení, nebo při projednávání petice odborů, já se zastavím jenom u některých z nich. A předpokládám, že v té další diskusi i některé další otázky budou nasvíceny. Považuji za důležité zdůraznit ty nástroje, které volíme směrem k překonávání té fragmentace našich škol. Tady je důležité zdůraznit to, že tato vláda nechce jít cestou nucené nějaké centralizace nebo slučování škol více zřizovatelů. Vláda jednoznačně preferuje dobrovolnou spolupráci obcí a chce ji podpořit.

To je opravdu důležitý princip, který považujeme za závazný. Je ale důležité také říci, že v případě zřizovatelů, kteří mají více škol, tak navrhujeme kritickou minimální velikost druhé a další školy, která by byla zřizována, a to na hladině 180 dětí. Považujeme za důležitou tu kombinaci těch postupů a věříme, že ta pozitivní motivace meziobecní spolupráce může přinést řešení právě tam, kde bude dostupnost vzdělávání nejvíce ohrožena. To jsou ty malé obce, často obce na periferiích krajů, kde čelíme celé řadě dalších problémů. A my hledáme cestu, jak vlastně integrovat ty stávající školy do větších právních subjektů, což neznamená zánik těch budov jako školních zařízení v těch jednotlivých lokalitách.

To považuji za důležité zdůraznit. A musím říci, že tenhle je směr, kterým se vydává i řada jejich jiných evropských zemí. Nám nejbližší Rakousku už asi 5 let usiluje o takzvané clustrování škol na venkově, kde hledají cestu k tomu, jak vytvořit ty robustnější subjekty. Považuji také za důležité připomenout takzvaný indexové financování škol, to je ten základní nástroj pro zohlednění odlišné náročnosti práce ve školách. Zákon zmocňuje, tak jak je navržen, vládu k přijetí vládního nařízení, které bude detailněji nastavovat kritéria, indikátory pro cílené financování některých škol. V oblasti sociálního znevýhodnění Ministerstvo školství spolupracuje s PAQ Research na návrhu těch kritérií a školní inspekce.

Očekáváme, že nejpozději koncem léta předložíme ten návrh do legislativního procesu, tak aby mohl být využít od nového roku k financování. Zejména těch škol v tom sociálně znevýhodněném terénu, které dosud byly financovány z národního plánu obnovy, a to financování končí. Stejným směrem, tedy k větší zodpovědnosti za struktur škol, míří i ten kontroverzní návrh, který se týká převodu financování nepedagogické práce. Určitě se k tomu dostaneme v další diskusi, ale chci zdůraznit to, že navržený model, kdy by stát financoval přímo pedagogické pracovníky škol a nepedagogické financovali zřizovatelé z navýšených daňových příjmů obcí a krajů, je něco, co je v Evropě obvyklé v zemích, které jsou nám blízké.

Tímto způsobem jsou financovány školy například v Německu nebo v Rakousku. Je důležité vědět, že ten návrh, a to vyvolávalo obavy v minulosti, skutečně současně mění školský zákon. Jsou navrženy nové povinnosti zřizovatelů, ale současně také mění zákon o rozpočtovém určení daní, kde se navyšují daňové příjmy obcí a krajů od příštího roku. Je potřeba říci, že samotná formulace v zákoně ještě neumožňuje dohlédnout na finanční dopady do jednotlivých obcí a krajů. To umožňuje až navazující nařízení vlády, zákon zmocňuje vládu k přijetí toho nařízení. A chci říci, že jsme považovali za důležité, aby ještě před rozhodováním Senátu už byl návrh veřejný, byl předložen do meziresortního připomínkového řízení, shromáždili připomínky a bude-li novelizace zákona schválena, tak pak vláda vypořádá připomínky a dovede do finále projednávání toho nařízení. To už umožňuje vidět konkrétní dopady. Ty jsou zatím modelovány v kalkulačce, která je zveřejněna na stránkách ministerstva školství.

A dovolte mi, abych krátce okomentoval nejdůležitější principy vládního nařízení, protože bez nich je ta změna v zákoně málo konkrétní, neumožňuje dohlédnout na dopady. Dovolte mi malý exkurz k rozpočtovému určení daní obcí. Dosud školské kritérium v RUD bylo nastaveno tak, že nerozlišovalo nákladnost různých typů škol zřizovaných obcemi. Na mateřské, základní, střední školy byla alokována stejná částka. A vůbec nezohledňovalo RUD to, zda obec třeba zřizuje základní uměleckou školu nebo středisko volného času. To souvisí s tím, že když vznikly kraje, tak byly kraje většinou zřizovateli základních uměleckých škol a středisek volného času. A v průběhu dvou dekád v některých krajích došlo k tomu, že prakticky 100 % základních uměleckých škol a středisek volného času bylo z hlediska zřizování převedeno na obce, které na to ale dodnes nedostávají žádné finanční prostředky.

Ten návrh vládního nařízení přináší poprvé to, že zohledňujeme reálné rozdíly v nákladnosti různých škol a školských zařízení. A jsou v návrhu obsaženy určité politické preference. První z nich je podle mě velmi důležitá. Týká se mateřských škol. Reálná průměrná nákladnost provozních nákladů v mateřských školách podle dat, která máme k dispozici, je zhruba o 10 % vyšší než v případě základních škol. My ale navrhujeme, aby tam byl určitý bonus a aby váha dítěte v mateřské škole v RUD byla 1,2. Tedy je tam určitý bonus pro zřizovatele, protože chceme zachovat co největší dostupnost mateřských škol, aby byly nejblíže k občanům a k dětem.

Je tam novinka, která se týká speciálních tříd a speciálních škol. Viděli jsme v posledních týdnech, že v některých městech je třeba situace poměrně napjatá. A tady poprvé v RUD navrhujeme, aby dítě v takových třídách či školách mělo v daňových výnosech dvojnásobnou váhu, protože se vzdělává v menších třídách, provozní náklady jsou vyšší. Také zohledňujeme náklady dětských domovů, základních uměleckých škol, středisek volného času. A co je důležité, navrhujeme bonus pro spolupracující obce.

Chceme nabídnout právě pro menší obce, které budou čelit v následujících 10 letech extrémně složité situaci. Nabízíme jim zvýšenou podporu ve chvíli, kdy přistoupí na některou z forem meziobecní spolupráce. Ať už půjde o svazkové školy nebo společenství obcí. Pro nás důležitým instrumentem je školská právnická osoba. To je institut, který už ve školském zákoně je, ale novela ho výrazně modernizuje. To je právní forma, která umožňuje spojení více obcí, které si rozdělí hlasovací práva v tom subjektu. A ten právní subjekt může mít organizační jednotky na více místech, která si zachovají svou identitu, název, mohou mít dokonce odlišný školní vzdělávací program.

To znamená, nemusí se unifikovat vzdělávací dráhy, což třeba umožňuje i některé alternativní přístupy v některé té škole. A z našeho pohledu by to byla rozumná cesta, jak překonat fragmentaci, jak moci sdílet ve větším právním subjektu třeba pracovní kapacitu školního psychologa nebo některé méně vytížené aprobace, kdy učitel v jedné škole učí jen několik hodin kvalifikovaně, aprobovaně nějakou výchovu nebo fyziku nebo chemii. A to je podle nás rozumná cesta, jak zajistit kvalitní vzdělávání i na venkově. Proto je navržen ten 20% bonus. Nebylo to ještě schváleno, nemůže to být schváleno, dokud nerozhodne Senát a prezident republiky, ale chtěli jsme, abyste viděli, kterým směrem vláda míří, co považuje za správné a jakými nástroji chceme podpořit kvalitu ve školství.

Ještě poslední poznámka k tomu nařízení. Je tam také přechodný ochranný mechanismus pro nejmenší zřizovatele. Je jasné, že nová metodika rozdělování finančních prostředků přes obce fakticky znamená návrat k financování na dítě. Dosud se nepedagogové financovali ne podle počtu dětí ve školách, ale podle počtu tříd a ředitelství ve školách zřizovaných obcí. A to rozhodně není totéž. Takže v tom novém systému více prostředků dostanou ti zřizovatelé, kteří mají třídy poměrně více obsazené, zatímco ti zřizovatelé, kteří mají ve třídách 12, 14, 11 dětí dostanou méně prostředků.

Abychom ochránili ty nejmenší zřizovatele, kteří mají třeba jen malou mateřskou školu nebo jednotřídku, je navrženo ve vládním nařízení to, že by dostávali v nápočtu na přechodné období o 10 fiktivních dětí více. To samozřejmě neznamená prakticky nic pro školu nebo obec, která má 490 dětí. Ale pro obec, která má jen mateřskou školu o 15 dětech je to zcela zásadní pomoc, která rozumně klesá s velikostí zřizovatele. To považujeme za důležitý instrument ochrany těch nejmenších zřizovatelů, kterým je potřeba dát čas na to, aby si nastavili provoz svých škol, aby případně vstoupili do jednání o vytvoření společného právního subjektu. Ale je to důležitý instrument jakési ochrany.

A ještě jedno téma na základě diskusí se senátory chci zvednout. Ta indexace financování nám také umožňuje ještě jednu důležitou věc. Umožňuje nadstandardně s nějakým bonusem financovat školy, které v nějakém teritoriu z hlediska dopravní dostupnosti nebudou mít alternativu. Ten nástroj v zákoně nám umožňuje nastavit třeba kritérium nějaké dojezdové vzdálenosti a podle toho podpořit školy, které nemají rozumnou alternativu z hlediska dojezdnosti v nějakém teritoriu, což může být řešení pro právě některé okraje našich krajů, kde vidíme, že dochází k nějakému negativnímu vývoj a dostupnost škol by nemusela být dostatečná. Takže ten systém je flexibilnější, umožňuje cílené intervence ve prospěch zřizovatelů a škol tam, kde je legitimní společenská potřeba dostupnosti škol.

Já už nechci mluvit dlouho, i tak mluvím dlouho v úvodním slově. Chtěl bych ještě připomenout, že změn je ale mnohem více. Týkají se charakteru maturit, týkají se celé řady věcí, jako je stabilizace pozic, školních psychologů, speciálních pedagogů, sociálních pedagogů. A také, a to může být zajímavé z pohledu mnoha senátorů reprezentujících regiony, novela je pokračováním našeho úsilí o revitalizaci vyšších odborných škol.

My vidíme, že v našem vzdělávacím systému máme velmi silný sektor středního odborného školství, který ale přestává odpovídat poptávce, jak dětí, respektive jejich rodičů, tak zaměstnavatelů. Alespoň zčásti. Vidíme, že posledních 10 let poměrně rychle klesá podíl absolventů učebních oborů, kteří nastoupí do profese, které se vyučili. Vidíme, že v maturitních oborech víc a víc absolventů naopak míří na vysoké školy. Na to musíme reagovat.

Proto ministerstvo školství před dvěma lety navrhlo rozvolnění regulace, která dnes umožňuje krajům při zřizování středních škol jít na navýšení podílu všeobecného vzdělání, to považujeme za zcela správné, ale musí se to řídit krajskými preferencemi, regionálními trhy práce. Ale důležité je, že musíme uspokojit legitimní poptávku zaměstnavatelů a vyšší odborné školy mohou být tou cestou, která bude pro některé z nich řešením problémů, které mají s pracovní silou. Týká se to ale řady odvětví, od zdravotnictví přes energetiku až po výrobu čipů.

My jsme změnili podmínky akreditace vyšších odborných škol v novele vysokoškolského zákona tak, abychom lépe integrovali vyšší odborné školy do terciárního vzdělávání. V této novele jim dáváme možnost otevírat 1–2leté programy profesního charakteru v duálním režimu, tedy ve spolupráci se zaměstnavateli, a vidíme v tom velký potenciál doplnit vzdělávací nabídku například v městech, která asi nebudou nikdy vysokoškolskými centry, ale může to zvýšit jejich atraktivitu. A teď myslím na města třeba typu bývalých okresních center. Pro ty to může být významné doplnění nabídky vzdělávání, která bude oslovovat nějakou část maturantů, kteří by jinak se nerozhodli pro vysoké školství. Chci připomenout, že to má celou řadu těchto aspektů.

Poslední poznámka se týká procesu. Já rozumím jako bývalý senátor výhradám, které zaznívají, vůči způsobu, kterým jsme tu novelu připravili ve spolupráci s poslanci. Chci říct velmi otevřeně, my jsme chystali na ministerstvu školství dvě novely, jednu z nich zaměřenou na financování, jednu na ty obsahové změny. Někdy v září minulého roku nejpozději bylo jasné, že vzhledem k tomu, že sněmovna přechází do předvolebního rytmu práce, není šance projednat dvě novely. Tu druhou novelu jsme nechali projít mezirezortním připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády. A poté byly ty výsledky toho procesu promítnuty do těch pozměňovacích návrhů, které podávali koaliční poslanci. Vážili jsme tady tu proceduru, vážili jsme výhody a nevýhody. A jsme přesvědčeni o tom, že z hlediska věcného jsou to důležité změny, které jsme nechtěli odkládat v čase, protože kdybychom čekali na novou sněmovnu, uběhne rok, dva minimálně.

Netýká se to převodu nepedagogů, ten nebyl součástí žádné z těch novel, to také říkám otevřeně. Tam se koalice shodla na pozměňovacím návrhu poslaneckém. Ale chci zdůraznit to, že změna zákona je vlastně velmi obecná. Ta právě neumožňuje dohlédnout na dopady na jednotlivé obce, to umožňuje až to nařízení vlády, a to prošlo zcela standardním legislativním procesem, včetně všech náležitostí, které ten návrh vládní musí mít. Probíhá tam standardní vypořádání připomínek, a to je to, co rozhodne o tom, zda konkrétní obec dostane víc nebo méně finančních prostředků.

Děkuji, že jste mě vyslechli, vážím si moc věcné debaty, kterou jsme vedli na třech výborech, i na těch předchozích akcích v Senátu. Jsem připravený reagovat na průběh té debaty a moc vás prosím o podporu toho návrhu, který považuji za dobrý, důležitý. Je to největší změna školské legislativy v poslední dekádě.