Na nedemokratický styl, na nekulturnost jednání starých matadorů, leckdy střídajících funkce, ale i strany jako ponožky, ať už jsou nyní ve sněmovně za ČSSD, ODS a TOP 09 nebo za ANO, doplácí republika.
Mimořádně naléhavé i dnes je hledat poctivě odpověď na otázku, zda cizí války mohou být našimi válkami. Troufám si tvrdit, že Česká televize by získala na důvěryhodnosti nejen tehdy, pokud by si odpustila komické motto »Naší velké války«.
Rakousko-Uhersko doplatilo, jak se historikové povětšinou shodují, na snahu expandovat pod záminkou šíření „habsburského míru a stability“. Doplatilo na svou chuť bránit mečem, řečeno s Francem Josefem, „velikost a moc vlasti“ za hranicemi říše.
Nesmírně nákladné masové vraždění vojáků a bojovníků protivníka, fyzická a ekonomická likvidace konkurentů i statisíců a milionů zcela nevinných nezúčastněných civilistů je užívaným modelem prosazování velmocenských zájmů dodnes.
Ke stému výročí rozpoutání 1. světové války
Po předvolebních slibech ČSSD a ANO o novém stylu vládnutí by jen málokdo čekal, že po asociálních vládách Mirka Topolánka a Petra Nečase také vláda Bohuslava Sobotky letos ušetří na nejchudších studentech vysokých škol.
Británie se k tomu, že udělala chybu, když podporovala americké agrese a okupace Iráku a Afghánistánu, doznává. Militaristicky naladěné a servilností ke Spojeným státům vynikající české špičky se zatím k ničemu takovému nemají.
Je nepochybné, že postupující ekonomická a politická integrace má své opodstatnění. Není ale namístě smiřovat se se současnou asociální a v mnoha případech vyloženě nerovnoprávnou, nedemokratickou a silovou podobou této integrace.
Při rozumném hospodaření, důrazném postihu zlodějů a tunelářů a při spravedlivějším rozdělování výsledků lidské práce může být kvalita života nejen mladých, ale celé společnosti do budoucna daleko lepší než dnes
Neodpovědnost, nekompetentnost a politikaření těch nahoře bere chuť k práci i tradičně obětavým a tvořivostí vynikajícím českým učitelům. Bohužel nejsem si jist, zda současná vláda a koalice má na to ten neblahý trend zvrátit.
Při pochybné privatizaci selhali konkrétní politici i špičky odborů OKD. Pohádkově zbohatnuvší lidé typu Zdeňka Bakaly vytěžili z práce zaměstnanců miliardy, těží i z podvedených nájemníků bytů a natahují ruku z daňových rájů dál.
Zdá se, že čeští a moravští preláti kromě devastace autority církví v očích české společnosti a poctivě věřících aspirují na další pozoruhodný efekt svých praktik. A to je kompromitace a zpochybnění mravní integrity Svatého otce.
Pedagogové a školy, když už je řeč o kvalifikaci, nutně potřebují odpovědnější a kompetentnější vedení resortu, než byly sestavy, které se o údajnou překvapivost personální krize škol přičinily.
Čeští preláti papeži zapřeli, že jejich majetkové požadavky jsou převážně neoprávněné a asociální. »Opomněli« se přiznat k svému politikaření a lačnosti, kdy v důsledku ubyly katolické církvi v České republice za dvě desetiletí tři čtvrtiny věřících.
Kdo olympiádu sleduje, kdo fandí svým favoritům i těm ostatním, na každém záběru ze Soči vidí sportovní vítězství i prohry a vnímá, že sport se svými nespornými hodnotami žije. Navzdory válkám, komerčním tlakům i zátěži a navzdory politickým intrikám
Jakým to politologickým začátečníkem a jakým nekvalifikovaným poradcem špiček ODS by musel Petr Fiala být, aby neviděl a neznal nic ze zákulisí ODS, aby nevěděl o konkrétních kmotrech, o stranických špičkách a jejich vazbách na klientelistické mafie?
I v technologicky vyspělém 21. století, navzdory produkčnímu pokroku, je kapitalismus krutým, asociálním systémem. Jeho důsledky, ponížení a tragédie bezpočtu postižených charita neřeší a nevyřeší.
Občané potřebují a chtějí něco úplně jiného než poslouchat slova sebeuspokojení z horní paluby a výzvy k povinnému jásotu a dobročinnému ucpávání děr formálně demokratického, ale reálně klientelistického, korupčního, nespravedlivého režimu.
Co Čechům, Moravanům a Slezanům po dvou desetiletích vlády hlasatelů náboženství ničím neomezovaného kapitalismu zbylo? Až poznání, jaký kapitalismus je, kvalifikovaná analýza jeho systémového základu mnohé opět přivádí k hledání alternativy.
Co žádat s ohledem na složité období, v němž se nachází věda a výzkum i systémy financování, od nové vlády? V první řadě kulturu jednání, kvalifikované přístupy, ale také potřebný důraz na financování a efektivitu podpory výzkumu a vývoje.
