Právní stát ?
Dobrý den, dnes jsem si přečetl článek Vašeho předsedy s. Filipa na téma " Žijeme ještě v právním státě "?. My jsme někdy žili v právním státě ?. To snad s. Filip nemyslí vážně ?. Víte, že v této souvislosti zde platí již téměř 30let tzv. lustrační zákon, který zakotvuje kolektivní vinu ?. Postihl např. skladníky,mzdové účetní, studenty, řadové učitele, ale i občany postižené minulým režimem a to konkrétně ve školských zařízeních FMV, aniž měli cokoliv co do činění s STB nebo byli jejími spolupracovníky. Proč se o něm veřejně nemluví ?. Vždyť je to právní zmetek. Kritizuje jej stále např. Rada Evropy, byl proti němu i V. Havel na jehož odkaz odkazují pravicoví politici apod. Vždyť i vražda se promlčuje po dvaceti letech. Děkuji za odpověď.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Žijeme v státě kde se zvýšila formální míra svobody obnovením poltických svobod, ale je limitovaná reálným ekonomickým a sociálním postavením lidí. Zdaleka nejde o s časem se tenčící skupinku občanů spojených s represivní mocí minulého režimu (lustrační zákon je vskutku post revoluční relikt) ale týká se to i poměrně velkého počtu běžných občanů. Zájmem je tedy právní stát hájit a rozvíjet, nikoliv naopak.
Právní stát je obecně takový stát, v němž je výkon státní moci omezen demokraticky přijímanými pravidly. Ústavní instituce smějí činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, zatímco občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje. Formálně se řídí svými pravidly samozřejmě i různé diktatury, kde je projevení vůle občanů omezeno policejními a jinými represivními opatřeními.
Neexistuje ideální právní stát, kde právo buď je anebo není. Je to něco co se buduje, prosazuje a co má své problémy a limity, přinejmenším dané reálnými strukturami ekonomické a j. moci. V tomto ohledu jsme význam právního státu (procedura kterou se stanovují a vymáhají pravidla) v posledních desetiletích sice upevnili (srov. ústavní pořádek ČR) ale vykazuje významné nedostatky.
Posílení demokratického právního státu se jistě nedá dosáhnout návratem k autoritářským postupům či omezování občanských práv. Probléme není jen svévole a neefektivita státní moci, ale i prorůstající vztahy nepotismu a klientelismu, též nárůst extrémních hnutí směřujících proti lidem jiného původu, kultury, ale i názoru vytvářející diskriminační prostředí, často vůči těm nejslabším..
Ve smyslu materiálním lze o právním státu hovořit tedy i dnes pouze s výhradami a s tím, že v individuálních případech bývají jeho principy porušovány a člověk nemá možnost zneužití moci a omezování svých práv vždy účinně čelit. Výkon státní moci by relativizovala významně i další oligarchizace společnosti, kdy by s propojením neformální moci s politikou vznikají autonomní zóny jakési nekontrolovatelné postdemokracie s tendencemi k autoritářství.
