V médiích se objevila zpráva, že maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó údajně pravidelně telefonicky informoval Rusko o průběhu vyjednávání na zasedáních členských zemí EU. Ministr pochybení odmítá. Uvedl, že na ministerské úrovni se žádná tajemství neprobírají. Evropská komise označila zprávy o Szijjártóových kontaktech s Lavrovem za znepokojivé, neboť obsah jednání EU je považován za důvěrný. Co k tomu celému říci?

Kdyby byl obsah těchto jednání utajovaný, musel by být tak označen, a podléhal by odpovídajícímu režimu. Jestliže je obsah jednání pouze považován za důvěrný, jde o právně nezávaznou formulaci.

Bylo by navíc zajímavé zjistit, komu a kdy a jak často telefonují ostatní ministři zahraničí – abychom měli srovnání. 

Jsem přesvědčen, že EU nemá proti Szijjártóovi nic faktického v ruce, protože tím by orgány EU ke všemu ještě oficiálně přiznaly, že Szijjártó byl odposloucháván. Tím by tuto záležitost postavily do zvláštního světla, v podstatě by ji ospravedlnily, že ministr zahraničí členského státu EU je někým z EU odposloucháván.

Szijjártó je profesionál a když používá nešifrovaný telefon, implicitně s možností odposlechu počítá a chová se podle toho. Předpokládám, že žádné důvěrnosti si s Lavrovem nevyměňoval, ale že se hovory odehrávaly v dostatečně obecné rovině.

Spíše předpokládám, že si u Lavrova některé věci ověřoval, takže ten informační tok mohl jít ve skutečnosti dokonce obráceně, od Lavrova k Szijjártóovi.

Překvapily vás komentáře některých evropských politiků? Například polský premiér uvedl, že už měli v tomto směru dlouho podezření. Ministr Macinka řekl, že by tyto informace nepřeceňoval a zmínil možný pokus poškodit Orbánovu stranu v Maďarsku před volbami. Jan Bartošek z KDU-ČSL naopak pronesl slova o podrazu ze strany Maďarska na Česko i na celou Evropu. Váš komentář?

Do těch komentářů se bez znalosti věci promítají politické preference řečníků, takže jde jen o další projekci jejich postojů. Nepřekvapivé. Pouze Macinka volí přiměřenou zdrženlivost a zvažuje kontext.

Ostatně, před maďarskými volbami to velmi „houstne“. Dokazuje to i zadržení „zlatého konvoje“, tedy událost z počátku března, kdy maďarské ozbrojené složky zastavily ukrajinská speciální vozidla, převážející z Rakouska hotovost (údajně na Ukrajinu) ve výši 40 milionů dolarů a 35 milionů eur, přičemž součástí nákladu byly také zlaté slitky o celkové hmotnosti devíti kilogramů. Maďarské úřady náklad zabavily.

Oleksandr Dubinskyj, bývalý stranický kolega ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, tvrdí, že zabavené peníze a zásilka zlata pocházely od ukrajinské zbrojní společnosti Fire Point, která údajně přerozdělovala korupční peníze mezi Zelenského a jeho bývalého obchodního partnera Tymura Mindiče.

Podle vyjádření ukrajinské národní banky tento přesun cenností z Rakouska probíhal v naprostém souladu s platnými mezinárodními celními předpisy. Takovýto konvoj s penězi asi jel přes Maďarsko nikoli poprvé, ale vždy dodržoval určenou trasu, což bylo maďarskými orgány pečlivě sledováno. Tento konvoj se však výrazně od určené trasy odchýlil a místo na Ukrajinu mířil do maďarského vnitrozemí. Proto byl zadržen, protože bylo podezření, že jde o finanční schéma ve prospěch opoziční strany Tisza.

Je tady další zpráva, a sice od maďarského investigativního novináře, který zveřejnil údajný přepis odposlechu telefonátu Szijjártóa s Lavrovem z roku 2020. Ministr měl tehdy údajně žádat Lavrova, aby Moskva pomohla ovlivnit slovenské parlamentní volby ve prospěch ve prospěch strany Smer-SD. Klíčové mělo být pozvání tehdejšího premiére Pellegriniho do Moskvy. Jak toto komentovat?

Opět – zkusme tuto skutečnost, kterou asi není třeba rozporovat, porovnat s různým lobbingem jiných politiků ohledně voleb v jejich – nebo v jejich zájmových – zemích. Nic neobvyklého, bouře ve sklenici vody. Návštěvy různých silných politických figur před volbami jsou po celé Evropě běžné.

A jak si vysvětlit, že se novinář dostane k odposlechu telefonátu mezi maďarským ministrem a ruským ministrem Lavrovem? Je to běžné? Třeba i u nás, že se novináři dostanou k odposlechu telefonátu mezi politiky?

K takovým odposlechům se dostanou ti, které je možno nazývat „osobami pracujícími ve prospěch zpravodajské služby“, ať už jde o kohokoliv. U nás máme taky několik takových notorických případů. Je to vlastně hanba žurnalistiky, takovéto přisluhování.

Podle média Magyar Nemzet byl v této záležitosti aktivní Szabolcs Panyi, novinář s přímými vazbami na opoziční stranu Tisza, která je v úzkém spojení s ukrajinskými službami. Dva ukrajinští špióni již byli odhaleni, kryli se jako IT specialisté, pracující pro tuto opoziční stranu, byli školeni v zahraničí, pravidelně navštěvovali ukrajinské velvyslanectví v Maďarsku, získávali zakázaná odposlouchávací zařízení, která úřady zabavily, a také se pokoušeli získat nelegální špionážní software.

Maďarský premiér Orbán požádal ukrajinského prezidenta Zelenského, aby si všechny ukrajinské špióny z Maďarska stáhl domů a aby už to nikdy neopakoval.

Předpokládám, že celou kauzou se zabývá maďarská kontrarozvědka a ochranka ústavních činitelů.

Volby strana Smer-SD tehdy nevyhrála. Pokud by tedy opravdu k takovému telefonátu došlo, co to vlastně říká o vlivu Ruska ohledně výsledků voleb na Slovensku, ale třeba i v dalších evropských zemích, kdy dost často slýcháme, že Rusko chce volby ovlivnit?

Rusko ovlivňuje volby celosvětově, a to už samotnou svou existencí. Potom také tím, že provádí určitou politiku. Též svými hospodářskými vztahy. Všechno to má i bezpečnostní rozměr. Prostě standard. Na rozdíl od jiných však Rusko nehájí svoje zájmy vojenskými zásahy až na druhém konci světa.

Totéž se dá říci o mnoha jiných státech, kromě USA. Ty prokazatelně aktivně ovlivňují volby po celém světě, ani se s tím nijak zvlášť netají. A nejenom to. Mnoho vlád padlo kvůli pučům, zinscenovaným CIA, a mnozí státníci to odnesli i svými životy. Stačí si přečíst například knížku Mezinárodní dezinformace od Ladislava Bittmana, tam je těch případů vylíčeno dost, a to odborně, pohledem zpravodajského profesionála.

Podívejme se i k nám, k tomu, co se v minulých dnech odehrálo v Pardubicích, kde někdo zapálil haly, ve kterých funguje česká zbrojovka. Policie už zajistila některé podezřelé, mluví o teroristickém útoku. Jak vy to celé vidíte?

Bylo to trochu plácnutí do vody, protože podle slabé ostrahy soudě, nic důležitého se tam nevyrábělo. Chyceni byli sice nějací propalestinští aktivisté, ale já stále za tím cítím odér nějaké finanční habaďůry, třeba pojistného podvodu. Je to celé divné.

Co by mohlo pomoci rozkrýt pozadí činnosti takových aktivistických skupin, to je onen diskutovaný zákon o neziskovkách. Jestliže byli skuteční pachatelé z cizích zemí a byli organizováni, pak by byla šance zachytit financování ze zahraničí. Ten zákon je důležitý, proto je proti němu takový odpor. Metodicky navrhuji, aby byl koncipován tak, aby zachytil veškeré možnosti s financemi spojeného ruského vlivu. Proti tomu by opozice nemohla ani pípnout. Pak stačí pouze škrtnout slovo „ruský“ a nahradit ho obecným pojmem, aby byl otevřen na všechny strany, protože jinak by ho musel – pro nerovnost před zákonem – Ústavní soud zrušit.

V té souvislosti připomeňme, co se tenkrát odehrálo ve Vrběticích. Vidíte nějakou podobnost? A celkově, co k tomuto případu říci s odstupem několika let?

Doufejme, že zde bude podobností co nejméně – že se premiér neroztřese na základě nějakých dogmat, že nebude vylučovat alternativní vyšetřovací verze, že počká se svými závěry až na skončení vyšetřování, případně trestního řízení, tedy že své chování přizpůsobí až soudnímu verdiktu, pokud k němu dojde. V opačném případě doufám, že tentokrát zachová důstojný klid.