Někdejší disident Jiří Wolf se stal postupem času jedním z největších kritiků bývalého prezidenta Václava Havla. Jeho počínání před i po 17. listopadu stavěl ve svých článcích líčením různých eskapád i toho, jak se nakládalo s penězi pro chartisty, do jiného světla, než bylo to oficiální. Měsíc od Havlovy smrti začal na internetu kolovat další Wolfův komentář, v němž píše nejen o přetvářce v souvislosti s pohřbem, ale i ve vztahu Havla a dalajlámy.
"Ten hajzl to dostal a přitom jsem tu cenu za mír měl dostat já!" Řekl jsem Havlovi, že se neměl nechat propustit z vězení na podmínku, že by možná tu Nobelovku dostal on, a že nám, politickým vězňům, udělal obrovskou ostudu. Vysvětloval jsem mu, že Nelson Mandela z Jihoafrické republiky se nenechal propustit na podmínku a ten, kdo se nechá propustit, ten přiznává slabost a svou vinu," cituje Wolf údajná Havlova slova z roku 1989 a pokračuje.
"Později, aby se co nejvíce zviditelnit, pozval za státní peníze do Prahy nového nositele Nobelovy ceny, o kterém prohlásil, že je to hajzl! Pak se tady s Dalajlámou málem pusinkoval. Přetvářka, tak v té byl Vašek vynikající mistr! Všechno v jeho životě byla jen hra, podvody, on byl plný nenávisti, závisti a mstil se, kde mohl. Za to, že jsem mu do očí říkal pravdu, jsem již nesměl nikdy do jeho blízkosti. Na setkání signatářů Charty 77 mne Olga záměrně nedala na seznam hostů. Na setkání statečných mne vzal až Jiří Gruntorád. Když mne tam spatřil prezident V. Havel, tak ten rasista prohlásil. "Co ten cikán tady chce?! Kdo ho sem pustil?" Přitom na setkání signatářů Charty 77, jsem měl snad největší nárok tam být, protože jsem právě za boj za lidská práva odseděl po kriminálech nejvíce ze všech disidentů. Václav Havel však prohlásil, a tak už zůstalo, že nejvíce a nejdéle si po kriminálech vytrpěl Petr Uhl, ale ten seděl o rok méně než já," pokračuje Wolf, který ještě za Havlova života sepsal hojně šířený text "Opilec Václav Havel".
„Jirka Wolf prošel peklem v minkovické věznici, kde byly hrozné poměry, to byla snad jedna z nejstrašnějších bolševických věznic. Poznal jsem ho krátce před převratem, když ho pustili, v té době neměl žádné výhrady. Jeho zklamalo polistopadové dění, myslel, že bude víc zviditelněno nebo zhodnoceno to jeho lidské utrpení,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz signatář Charty 77 John Bok, nyní předseda Spolku Šalamoun.
Postupem času se stával čím dál militantnější
Právě útrapy, které Wolf zažil v Minkovicích na izolaci a ve zvláštním oddělení, kdy zhubl o dvacet kilogramů, v konfrontaci s tím, že „vůdce“ disentu Václav Havel seděl v Plzni na Borech v první, a tedy nejlehčí nápravně výchovné skupině, mohly být spouštěcím mechanismem pro články, které Wolf o Havlovi později psal. Navíc když na něj se všichni po 17. listopadu vykašlali, zatímco Havel se stal prezidentem.
„Jirka Wolf byl na tom zdravotně hodně špatně. Nakonec se o něj postarali nějací lidé z USA, kam byl pozván a tam se mu to zdraví zlepšilo. Ale postupem času se stával čím dál militantnější. Mluvil jsem o něm i s Danou Němcovou a ani ona ty jeho invektivy, místy nepravdy, nechápe. Protože on najednou dělá, jako by byl s Vaškem Havlem v nějakém kontaktu, ale to tak zcela pravda není,“ podotýká John Bok k Wolfovým článkům.
Co si myslíte o Jiřím Wolfovi?Anketa
K událostem kolem Havla se nemohl vůbec dostat
„Jsem také kritikem Vaška Havla ve vztahu k Čalfům a Bakalům, ale ty invektivy, které jsou až obscénní, vyprávějící o nějakých intimitách, tak musím konstatovat, že Jirka se k něčemu takovému nemohl vůbec dostat nebo u toho být, pokud by se vůbec něco takového stalo. Nevím, jestli tomu sám věří, nebo si to vymýšlí, to nedovedu posoudit,“ říká pro ParlamentníListy.cz bývalý disident.
Své tvrzení přitom dokládá na skutečnosti, že se v letech 1988 a 89 stal jakýmsi majordomem, když se Havlovým staral o byt. „A to nejen u něj, ve stejném bytě v té době bydlel i Ivan Havel se svou ženou. Proto musím konstatovat, že všechny ty věci, které Jiří píše, jsou lež. Je mi z toho trochu špatně a zároveň mi to je trochu líto, protože Juru nejsem schopen odsuzovat, protože to má – a může mě zažalovat nebo se na mě zlobit – v té hlavě trochu pomotané. Nechci ho snižovat lidsky, jeho důstojnost, ale jen to konstatuju,“ vysvětluje John Bok.
Dopisy Olze psát Wolf nemohl, ten dostával nářez
Pochopení pro Wolfův pohled na Havla přiznává Vladimír Hučín, pravděpodobně jediný představitel disentu, který se během normalizace pokoušel o odboj. „Jirka Wolf neměl ve vězení takové možnosti, aby mohl psát Dopisy Olze. Ten tam skutečně dostával nářez, stejně jako já. To jsou dvě diametrálně odlišné figury co do průběhu výkonu trestu. Wolf dostával fyzicky zabrat, bylo tam bití i násilí, kdežto u Václava Havla, jak já jsem to vnímal, tak si ho doslova hýčkali,“ prohlašuje pro ParlamentníListy.cz Hučín.
Je přesvědčen, že na Wolfovi se velký fyzický i psychický tlak, kterému byl vystaven, podepsal tolik i proto, že nešel do kriminálu vybaven tak jako on. „Já jsem věděl, co mě čeká, kdežto on psal pohádky. U mě to bylo o zbraních, o tvrdém odboji. Věděl jsem, co mě čeká, a připravoval jsem se na to. On tam šel s jinými představami a najednou viděl, zač je toho loket,“ upozorňuje Hučín, jak velkým šokem musel být pro Wolfa pobyt v jednom z nejtvrdších vězení.
Po minkovickém vězení se elitě nepřizpůsobil
„Ty Minkovice na jeho povahu nejsou, to je v podstatě konečná. Navíc když po 17. listopadu viděl, ale vlastně i před ním, jak si elita kolem Václava Havla užívala od zahraničních sponzorů a jeho odstrkovala jen proto, že říkal věci tak, jak je vidí. Nedokázal se přizpůsobit šlechtě kolem Havla a říkal věci natvrdo,“ líčí pro ParlamentníListy.cz Hučín, který přiznává, že s dnešními informacemi by už Chartu 77 nepodepsal. A jen trpce dodává, že v roce 2001 ho zatkla zásahová jednotka, která byla složena z padesáti procent z chartistů a z padesáti procent z estébáků nebo esenbáků.
K Wolfovu kritickému postoji vůči Havlovi podle Johna Boka přispělo i to, že se mu nedostalo žádné satisfakce za utrpení, které prožil. „Kdejakému pitomcovi zpěvákovi se dávají metály za zásluhy, přestože juchal a zpíval za bolševika a předstíral, že je všechno v pořádku a že tu máme kulturu a svobodu. Naopak se žádného ocenění nedostalo tomu, kdo opravdu brutálně trpěl v komunistických lágrech, kde s ním zacházeli jak zvířata. Pak se není co divit, že někteří lidé prostě zahořknou,“ uvědomuje si John Bok.
Za všechno může Havel, personifikují mnozí
Proto je přesvědčen, že si Wolf všechno špatné, co se tu od 17. listopadu událo, personifikoval. „To dělá víc lidí, že říká, že za všechno může Václav Havel. Všechny ty chyby natlačili do jedné osoby a ten průšvih ztotožnili s ním. Z hlediska toho, co Wolf prožil a jak se po listopadu cítí odstrčený, je to i pochopitelné. O to víc mi je to líto, protože se toho budou chytat nízké a podlé duše, které budou navíc myslet, že to tak je. Přitom Jirka Wolf s Vaškem Havlem moc do styku nepřišel. Opak je pravdou,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz John Bok.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
