V loňském roce hasiči vyjeli zestanic celkem ke 125 974 zásahům. Dávno už nejde jen o hašení požárů. Klasických požárů uhasili loni 16 249. Více než polovinu práce českých hasičů představují výjezdy k haváriím. V roce 2017 byly jejich um a technika volány na pomoc při 70 647 nehod. Při nich jde také o záchranu života nebo zabránění velkým majetkovým škodám. „Při dopravních nehodách je často třeba zraněnéhovystříhat ze zdemolovaného vozidla, aby mohl být ošetřen a dopraven do nemocnice,“ uvádí jako příklad plukovník Vavera. Stále také roste poptávka po pomoci hasičů při likvidaci průmyslových havárií. „Každoročně roste počet nehod, při nichž dochází k úniku nebezpečných nebo jedovatých látek. Zastavení jejich šíření do životního prostředí a následný úklid a likvidace, tak aby neohrožovaly lidi a nepůsobily škody, je také naše práce,“ připomíná náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru, který má na starosti personální a právní otázky.
Fotogalerie: - Den válečných veteránů
Záchrana života každých 20 minut
Jen v loňském roce hasiči zachránili z bezprostředního ohrožení života 26 424 lidí. V průměru tedy loni mohlo každý den hasičům děkovat za záchranu života 72 až 73 lidí. Každých dvacet minut se někdo díky českým hasičům loni „podruhé narodil“. Kromě toho bylo 39 209 lidí včas evakuováno z nebezpečné situace, tak aby se do bezprostředního ohrožení života nedostali.
V ČR je soustava plošného pokrytí území záchrannými jednotkami budována od roku 1994. Zákon o požární ochraně stanoví, že technika a hasiči musejí být v prostoru rozmístěni tak, aby byli schopni dojet do místa zásahu v intervalu sedm až 20 minut. Rozdíly jsou stanoveny s ohledem na odlišnosti terénu a zástavby. Jiná je rychlost postupu kolony hasičských vozidel po poloprázdné venkovské silnici a jiná v husté zástavbě s ulicemi zaplněnými auty.
Do soustavy plošného pokrytí se započítávají jak jednotky profesionálních hasičů v rámci státního Hasičského záchranného sboru, tak i dobrovolní hasiči v obcích a další složky integrovaného záchranného systému. Soustavu doplňují firemní hasiči z povolání, kteří zajišťují nepřetržitou službu ve zvláště nebezpečných provozech, jako jsou rafinérie pohonných hmot nebo teplárny či jaderné elektrárny. Podle zákona o požární ochraněje musí mít každá firma, jejíž činnost s sebou nese zvýšené riziko požárů. V případě nehod v těchto provozech nastupují okamžitě jako prvosledové jednotky. Státní systém je však až na výjimky nemůže povolat k likvidaci běžných požárů nebo nehod mimo areál firmy.
Celkový počet profesionálních hasičů v rámci Hasičského záchranného sboru stanoví vláda svým nařízením podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a zákona o Hasičském záchranném sboru ČR. Podle zákona o požární ochraně pak Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou parametry pro rozmístění lidí a techniky v terénu.
Klesá počet hasičů i hasičáren
V roce 1994, kdy začal být český systém plošného pokrytí záchrannými jednotkami budován, měl Hasičský záchranný sbor 248 požárních stanic. V nich drželo nepřetržitou službu a vyjíždělo k požárům a nehodám celkem 7 535 profesionálních hasičů. Podle Požární ročenky z roku 1994 toto číslo zahrnovalo pouze hasiče, kteří vyjížděli do akce. Nikoli administrativní pracovníky.
Systém se dařilo rozvíjet až do roku 2002, kdy Hasičský záchranný sbor disponoval 7 801 příslušníky, kteří se střídali v nepřetržité službě a vyjížděli do akce. Rozmístěni byli na území republiky ve 262 požárních stanicích. Poté přišel zlom a horší časy.
Nástup vlády premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD) s sebou přinesl úsporný balíček ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD). V rámci něj bylo Ministerstvo vnitra donuceno škrtat i v penězích určených pro hasiče. Další rány přinesly hasičům dva úsporné balíčky ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL a poté TOP 09) v době vlád premiérů Mirka Topolánka (ODS) a Petra Nečase (ODS). Do roku 2009 v jejich důsledku klesl počet profesionálních hasičů na 7 244. Klesl i počet hasičáren na 247.
Bylo totiž nutné přeskupit hasiče tak, aby posádky byly vždy plně obsazeny. V hasičském autě, které jede k požáru nebo k nehodě, má totiž každý člen posádky své nezastupitelné místo. Bez řidiče nelze auto vůbec do terénu vyslat. Obrovský hazard by však mohlo představovat i vyslání neúplné jednotky. Část hasičů musí provádět evakuace lidí a část přímo hasí oheň. Jedni bez druhých nemohou fungovat.
V té době se prudce zhoršilo i tempo modernizace i prosté obměny vybavení, což se se zpožděním projevilo i u dobrovolných hasičů. Ty zřizuje obec, která jim poskytuje peníze i na techniku a výstroj. „Dobrovolným hasičům se snažíme pomáhat mimo jiné i tím, že jim předáváme starší techniku,“ vysvětluje Vavera. Ale když není za co pořídit nové zásahové vozy, tak není možné poslat dál ty současné.
Úsporná opatření se podle hasičského náměstka vždy projeví s odstupem několika let. „Když vláda nařídí zastavit nábor nových hasičů kvůli úsporám na platech, tak se to neprojeví hned ten rok, ale až po několika letech. Podle toho, jak rychle odcházejí do důchodu nebo do civilu ti současní. Velkou ránu ale vždy představovalo zmražení platů,“ vysvětluje Vavera. V nejtěžších letech 2007, 2010 a 2011 v jeho důsledku odešlo 681, 652 a 458 hasičů. Místo části z nich se po redukci týlových pracovníků podařilo získat náhrady. Po řadě odchozích však v početních stavech zůstala díra.
Mezi hasiči z posádek, kteří vyjíždějí k požárům a nehodám, se na toto období vzpomíná jako na dobu „temna“. Sbor udržoval svoji akceschopnost na úkor vzniku skrytého deficitu v doplňování lidí i obnově techniky.
Množství zásahů roste
Jenže oheň ani účastnícidopravních nehod se neohlížejí na to, jak štědře otevřenou, nebo naopak úsporně sevřenou má zrovna v tu chvíli ruku ministr financí. Počet zásahů hasičů neustále roste. V roce 1994 hasiči vyjeli k celkem 56 861 zásahů. V loňském roce počet výjezdů vzrostl až na 125 974 zásahů. Tedy na více než dvojnásobek.
Počet požárů v průběhu let mírně klesal. V roce 1994 jich hasiči zlikvidovali 20 107. V posledních letech jejich počet kolísal mírně nad 16 tisíci. Konkrétně v loňském roce hořelo celkem na 16 249 místech. Celkové snížení počtu požárů se podařilo dosáhnout vlivem pokroku v technologiích výstavby. A zejména zpřísněním technických norem.
Enormní nárůst práce však hasičům přidává extrémní vzestup objemu dopravy. A zejména změna struktury přepravy zboží. „Každý rok je na silnicích větší počet aut. I vlivem změny v procesech organizaci výroby se prudce zahušťuje silniční doprava,“ konstatuje náměstek Vavera. Zásadní zhoršení situace jistě i přineslo zejména masové zavedení dopravy součástek v režimu „just in time“, kdy dodavatelské firmy nevyrábějí na sklad a velké montovny drží zásoby součástek jen na několik hodin. Tento přesun k flexibilitě přepravy zboží znamená nárůst počtu nákladních aut na silnicích a dálnicích. S nástupem e-shopů vzrostl i počet zásilek přepravovaných kurýry. Což znamená obrovský nárůst počtu malých dodávek na silnicích. „Zahuštění automobilové dopravy vidí každý, kdo jede po silnici. To logicky s sebou nese i zvýšený počet nehod,“ upozorňuje plukovník. Dodává, že pro hasiče s sebou tato situace nese další nevýhodu. „Přeplněnými silnicemi se hasičské vozy jedoucí k zásahu mnohem hůře prodírají,“ připomíná Vavera.
Na hranici možností
Všem těmto změnám se hasiči musejí přizpůsobit. Podle zákona musejí být za všech okolností schopni dojet k zásahu nejpozději do 20 minut od volání o pomoc. „Jsme na hranici našich možností. Nutně potřebujeme zvýšit počet hasičů i zahustit síť stanic. Jinak nebudeme
schopni dodržet zákonem stanovenou povinnost dojet k zásahu k záchraně životů a zdraví lidí a ochraně majetku včas. Je složité s nízkým počtem hasičů na stanicích zajistit řádně naplněné směny,“ varuje náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru.
V posledních letech v české ekonomice panuje konjunktura. Vzrostl počet firem. Prudký rozmach nastal především v průmyslových zónách. S tím však jde ruku v ruce i počet průmyslových havárií, k nimž hasiči musejí vyjíždět. I přes pozitivní změny v oblasti prevence a lepší technologie. „Oproti minulosti se změnilo i rozložení rizikových míst a na to také musíme reagovat přeskupením našich sil v terénu.“ Se současným počtem lidí to však podle něj už není proveditelné.
Vedení Hasičského záchranného sboru proto opakovaně žádalo vládu o peníze na zvýšení počtu hasičů. Uspět se jim u vlády podařilo až letos, kdy v důsledku sucha prudce vzrostl počet požárů. Vlétě bylo nejvíce požárů za posledních 12 let.
„Vláda nám konečně odsouhlasila zvýšení počtu hasičů o 450 lidí,“ uvedl plukovník. Vzápětí však dodal, že zvýšení je rozloženo do tří let. Na počty lidí schopných bezpečně zajistit plné pokrytí území výjezdovými jednotkami se tak Hasičský záchranný sbor dostane až v roce 2021.
Jdou tam, odkud všichni utíkají
Stejně jako se rozpočtové škrty projevují negativně vždy s odstupem času, tak i zlepšení je možné provést postupně. „Nové hasiče musíme napřed vyškolit a pořádně zacvičit, než je pošleme poprvé na ostrý zásah. To není jako udělat z někoho kopáče tím, že mu dáte do ruky krumpáč. Hasičina je těžká a nebezpečná práce. Hasič, než je poslán zachraňovat jiné, si musí umět poradit v řadě nebezpečných situací. A to se nenaučíte za týden ani za měsíc,“ vysvětluje Vavera.
Závěrem dodal, že jiná možnost než zvýšení počtu hasičů neexistuje. „Současné tabulkové počty hasičů na stanicích, kteří vyjíždějí k zásahům, máme obsazené na více než 99 %. Nutně nové lidi potřebujeme,“ vysvětluje náměstek. Teprve poté, kdy budou mít větší počet hasičů, bude možné přistoupit ke zvýšení počtu stanic a techniky.
„Nevyhneme se tomu, abychom růst objemu práce nadále zvládali, jak nám ukládá zákon. Budeme potřebovat další peníze i na vybavení. Ale začít se musí od lidí. Technika bez hasičů je k ničemu. Stejně jako nová stanice,“ konstatoval plukovník. Ale obojí podle něj budou potřebovat, aby mohli zahraňovat životy, zdraví a majetky lidí. „My jsme ti, kteří jdou tam, odkud ostatní utíkají. Nebo je odtud vytahujeme, pokud se nemůžou dostat ven sami,“ konstatuje hasičský náměstek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Kunštek
