Diváky, kteří si na chrášťanském fotbalovém hřišti nenechali ujít nástup lovců, seznámil se základy sokolnictví Václav Svoboda, jenž stál u založení našeho vůbec prvního klubu sokolníků v roce 1967. „Život sokolníka se dělí na dobu od září, kdy sokolníci mohou podle zákona začít lovit, zhruba do února, kdy dravci začínají pelichat,“ nastínil. „Pak dravci sedí, musí se dobře krmit, aby jim narostlo pěkné peří, a v červenci či srpnu se znovu začíná intenzivně cvičit.“

Z rukou sokolníků dravci loví daleko větší kořist než v přírodě. „Třeba na vlka by orel nikdy nešel, ten sokolnický ho ale loví, protože ví, že mu člověk přijde na pomoc,“ vysvětlil. „Sokolník zároveň ví, že když dravce vypustí, musí okamžitě nasadit a co nejrychleji u něj být. I takovou lišku by orel těžko zabil, musel by ji trefit správně, zatnout jí drápy do tepny nebo do jiného zranitelného místa, jinak by se mohla otočit a snadno ho zranit, např. mu překousnout pařát nebo ho i zabít.“