S ohledem na všeobecnou známost celého případu plánu stavby bytového domu u Milosrdných, ve vazbě na sněmovnou neschváleném novém zákoně o ochraně památkového fondu a naopak skutečnosti, že prezident republiky podepsal novelu stavebního zákona, je třeba konstatovat, že i v případě, že by předmětná závazná stanoviska byla nezákonná (což však s ohledem na výše uvedené není tento případ) a byla by jako nezákonná zrušena, šlo by fakticky již pouze o krátkodobé řešení, které by však při zachování stávající rozhodovací linky Magistrátu hlavního města Prahy v dané věci nemělo dlouhého trvání.
Prezident republiky podepsal 13. 7. 2017 novelu stavebního zákona (sněmovní tisk č. 927); tento předpis záhy vyjde ve Sbírce zákonů. Zákon v části první, bodu 12 předpokládá vložení následujícího textu do § 4 stavebního zákona:
„(9) Nezákonné závazné stanovisko dotčeného orgánu, vydané pro účely řízení podle tohoto zákona, lze zrušit nebo změnit správním orgánem nadřízeným dotčenému orgánu pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu.
(10) Nezákonné závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu.
(11) Zrušení nebo změna závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu v případě, že rozhodnutí, které bylo podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu, o jehož zrušení nebo změně nadřízený správní orgán rozhodl, a které současně založilo jeho adresátům právo podle tohoto zákona a již nabylo právní moci, není důvodem obnovy řízení.“
„Fakticky tedy na základě zmíněné úpravy, která nebyla součástí vládní předlohy a do novely byla zakomponována až v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jako pozměňovací návrh, ztrácí nadřízené dotčené orgány - a to nejen na úseku památkové péče - v den nabytí účinnosti této novely stavebního zákona pravomoc přezkoumávat samostatně z moci úřední na základě podnětů nebo vlastních zjištění ta závazná stanoviska, která jsou vydána pro účely postupů podle stavebního zákona. To je i případ výše zmíněných závazných stanovisek magistrátu,“ uvádí ředitel památkové inspekce MK JUDr. Martin Zídek.
Ačkoli Památková inspekce Ministerstva kultury v předstihu v době projednávání novely v Senátu upozornila i odbornou veřejnost na nebezpečí, které se skrývá v tomto ustanovení, (a lze předpokládat, že i to byl jeden z důvodů, proč Senát ve svém usnesení k této novele navrhoval krom jiného vypuštění bodu č. 12 části první zmíněného zákona novelizujícího stavební zákon), Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se s navrhovanou senátní verzí novely neztotožnila a potvrdila znění, předpokládající zakotvení výše uvedených ustanovení.
Fakt, že byl tento postup Poslanecké sněmovny podporován Hospodářskou komorou a dalšími podnikatelskými svazy, není skutečnost neznámá. Tato novela byla současně schválena bez protestů spolků, které jsou činné na úseku památkové péče, a které v jiných případech velmi razantně deklarují své postoje k legislativě, dotýkající se zájmů památkové péče (ZDE).
V krátkém časovém sledu tedy došlo k několika zásadním legislativním krokům, které budou mít záhy na zájmy památkové péče jednoznačně negativní dopad, a to právě ve vztahu k památkově chráněným územím.
Neschválením návrhu zákona o ochraně památkového fondu (sněmovní tisk č. 666) přišla památkové péče hned o několik významných nástrojů, které stávající zákon o státní památkové péči z roku 1987 neobsahuje. Jako příklad právě ve vazbě k památkově chráněným územím lze vyjmenovat:
- účast veřejnosti při ochraně architektonického dědictví,
- zakotvení povinnosti nepoškozovat hodnoty památkově chráněného území,
- zakotvení zmocnění orgánů památkové péče pro ukládání nápravných opatření, které dnes citelně chybí,
- nebo naopak motivační prvek v podobě možnosti poskytnout dotace na památkově podmíněné vícenáklady v památkově chráněných územích.
Ve vazbě např. na zmíněný bod 12 části první zákona novelizujícího stavební zákon, vypuštění odstavce 3 v § 79 stavebního zákona v téže novele stavebního zákona, je celkem zřejmé, proč Hospodářská komora podpořila takovou formu projednání právních předpisů, která podnikatelský sektor co nejméně svazuje.
Jak na webových stránkách (ZDE) uvádí jeden ze spoluautorů podnětu k přezkumu výše uvedeného závazného stanoviska „Spolu s dalšími spolky a odborníky jsme udělali maximum pro to, aby byl nový památkový zákon zamítnut. Podařilo se.“, se s ohledem na výše uvedený kontext lze pouze řečnicky otázat, co a komu se ve skutečnosti podařilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
