„Byla to neskutečná improvizace. Na to vás žádný výcvik nepřipraví,“ vzpomíná vojenský policista, velitel jednotky KAMBA, na nejsilnější momenty záchrany zaměstnanců české ambasády v Kábulu, a především všech afghánských spolupracovníků Ministerstvem obrany schváleného seznamu. S bojovníky Tálibánu o jejich předání jednal šest hodin. Během čtyř dnů naspal čtyři hodiny, téměř bez jídla, bez vody. Za úspěchem bleskurychlé a úspěšné české evakuace stojí také on a jeho muži.

Drama na kábulském letišti se odehrálo přesně před týdnem. Když na čtyři dny mezi 14.-17. srpnem 2021 vzpomíná, působí klidně a sebejistě. Věcně popisuje každý detail záchranné operace. Nejsilnější moment se překvapivě netýká střelby a strachu o život, ale obavy o osud ostatních dětí u letiště, které nepatřily našim spolupracovníkům, a nebylo možné jim pomoci: „Bylo mi jich hrozně líto. Po psychické stránce to byl nejhorší moment. Doma mám malého prcka, a když jsem si představil jeho v téhle situaci, vědět, že ho nemůžu zachránit, bylo to to nejhorší, co můžete jako otec zažít.“

Situace se začala v posledních týdnech rapidně zhoršovat. Kdy jste poznal, že jde do tuhého?
Měli jsme vytipováno několik měst v okolí, která když padnou pod vládu Tálibánu, budou mít jeho bojovníci volnou cestu do Kábulu. Z nejbližšího města to bylo 30 kilometrů, což je otázka dvou hodin. Když jsme se dozvěděli, že toto město padlo, věděli jsme, že to nebude dobré. Proto jsme se začali připravovat na rychlejší opuštění ambasády. Například všechny zbraně, u nichž jsme věděli, že je nebudeme potřebovat, jsme dopředu zabalili.

Tušili jste, že to bude tak rychlé?
Vůbec ne. V sobotu 14. srpna ráno jsme měli běžnou poradu s velvyslancem, bavili jsme se o tom, jak bychom evakuovali místní zaměstnance, ale nic nenasvědčovalo tomu, že to přijde ještě ten den. Ve dvě odpoledne jsem měl schůzku se svým americkým protějškem, povídali jsme si, že do konce srpna to v Kábulu všechno vydrží. Rozloučili jsme se a za půl hodiny mi volal, že ambasáda USA se začíná urychleně evakuovat.