Aby ušetřila trenéry i své děti možných komplikací, obstarala oběma potomkům tlumočnice do českého znakového jazyka. I přesto organizátoři kurzu rozhodli, že tyto neslyšící děti na lekce chodit nemohou. Ombudsman Stanislav Křeček shledal postoj vedení kurzu, zdůvodňovaný zejména obavou o bezpečnost dětí, jako diskriminační. Po jeho zásahu organizátoři svůj postoj přehodnotili.

Zdravé pohybové návyky i příležitosti k navazování nových přátelství – to si pro své děti přeje většina rodičů. Stejné přání měla i matka dvou neslyšících dětí v předškolním věku. Přihlásila proto svého syna a dceru do sportovního kurzu, kde plánovali rozvíjet svou pohybovou zdatnost společně se slyšícími dětmi .

Aby vše probíhalo hladce, zajistila matka pro obě děti tlumočnice do českého znakového jazyka. A první trénink skutečně proběhl bez problémů. Co víc – děti byly z nových sportovních zážitků nadšené. Také lektorka se bezprostředně po lekci stavěla k účasti dětí pozitivně. Ombudsman Stanislav Křeček vnímá její názor jako podstatný: „Považuji za zásadní, že trenérka po úvodní lekci účast dětí nepovažovala za problematickou. Mám za to, že je to právě ona, kdo nejlépe dokáže vyhodnotit případná bezpečnostní rizika. Pracuje s dětmi na místě, vidí, jak se chovají a jak konkrétně trénink probíhá.“

I přesto rodině malých sportovců přišlo do e-mailové schránky vyjádření, že děti již na další hodinu nemají chodit. Důvodů k odmítnutí padlo hned několik. Objevily se obavy o bezpečnost. Zazněla i výhrada k přítomnosti dalších dospělých. Ti mohli u ostatních dětí vyvolat mylný dojem, že v tělocvičně lze mít s sebou svého rodiče. Další překážkou měly být hlasové pokyny, které vyžadují rychlou reakci dětí. A trenéři navíc nejsou odpovídajícím způsobem vyškoleni.

I když uvedené důvody považuje ombudsman za legitimní a pochopitelné, nepokládá je zároveň za nepřekonatelné. Jednání sportovní organizace proto vyhodnotil jako diskriminační: „Bezpečnost kurzu se při účasti neslyšících dětí zásadně neliší, nadto by k ní pozitivně přispěly tlumočnice. Ostatní děti mohly dostat vysvětlení, proč je přítomnost tlumočnic na rozdíl od přítomnosti rodičů nutná. Ani způsob vedení kurzu není natolik jedinečný, aby do sportovních her nešlo zapojit neslyšící děti.“

Vedení kurzu argumenty ombudsmana přijalo, přislíbilo obě děti do kurzu vzít a do budoucna přehodnotit své postupy při přijímání dětí se speciálními potřebami. S ohledem na bezpečnost, plynulost výuky a přehlednost skupinové dynamiky by měli rádi pouze jedno neslyšící dítě v jednom kurzu. To ale rodině přináší komplikace. Ombudsman proto opětovně apeloval na organizátory, že takové omezení musí být skutečně nezbytné, aby nebylo diskriminační.

Psali jsme:

Stovky nových tanků. Němci mocně zbrojí

Jihlava: U nás mají příměstský tábor i senioři

Jihočeský kraj: Nejlépe opravenou kulturní památkou kraje je tvrz v Mladějovicích

Dny rozhodnutí. Vidlák rozsekl volební „kdo s kým proti komu“