Open-source Aliance je tu proto, aby prosazovala otevřená řešení a aby byla partnerem pro veřejnou správu. Ale ono se to „otevřená řešení“ snadněji řekne, než udělá. Takové hurá pokusy, jako instalace LibreOffice na počítače úředníků, nebo Linux jako operační systém na pracovních stanicích, či open-source fiasko pokus o e-shop na dálniční známky, to je sice marketingově líbivé, ale prakticky dost dobře nepoužitelné.

Otevřenost jako povinnost

Otevřená řešení jsou pro veřejnou správu závaznou povinností. Kde tuto povinnost konkrétně najdeme? Podívejme se na Informační koncepci České republiky (IKČR), kde jsou zakotvené i závazné architektonické principy a zásady pro řízení ICT. O open-source hovoří přímo jedna tomu věnovaná základní zásada „Zásada řízení ICT Z16: Využívání otevřeného software a standardů“. S využitelností otevřených zdrojů (jak ostatně tato zásada sama připouští) souvisí také zásada týkající se partnerství s dodavatelem „Zásada řízení ICT Z17: Podpora vyváženého partnerství s dodavateli“.

No, a pokud se podíváme do další části IKČR, tedy na architektonické principy, tak i tam najdeme leccos zajímavého, co vede k transparentnosti a otevřenosti. Třeba: „Samotná závazná národní koncepce tedy hovoří o tom, že se má využívat otevřený software, a pokud se z nějakého důvodu nepoužije, musí si to úřad obhájit.“ A to je pověstná „message of the day“. Neříkáme, že vždy a všechno za každou cenu jen open-source. Říkáme, že tam, kde to jde, tak se to má použít, a pokud se to nepoužije z nějakého důvodu, musí to být obhajitelné.