Stát přitom nijak nereguluje podmínky, za nichž může být dítě do ústavní péče svěřeno, ani délku jeho pobytu. Takový zásah do práv dítěte bez jakýchkoliv pravidel není u žádného jiného typu zařízení možný. Mnohé výzkumy přitom opakovaně prokázaly, že prožití prvních měsíců či dokonce let života v ústavní péči může dítě výrazně a nevratně poznamenat.

Ocitne-li se matka, případně oba rodiče malých dětí v obtížné situaci, kterou nejsou schopni sami zvládnout, umístění do kojeneckého ústavu je pro ně v současné době velmi snadným řešením. Zákon nestanovuje žádnému subjektu povinnost poskytnout rodičům pomoc a poučit je o dalších možnostech zajištění péče o dítě,  např. o pěstounské péči na přechodnou dobu.

„V ideálním případě bychom se měli snažit pomoci té rodině tak, aby se dítě do ústavu vůbec nemuselo dostat a mohlo zůstat s rodiči, případně u prarodičů nebo někoho jiného v rámci širší rodiny,“ říká národní ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „Vzhledem k tomu, že se 68% všech dětí propuštěných z kojeneckých ústavů do biologické rodiny vrací, je tam ten potenciál veliký. Stát ale nijak nereguluje rychlost, s jakou úřady musí jednat. Dítě tak zbytečně tráví dlouhé týdny či měsíce bez milující osoby po boku. To je potřeba změnit,“ dodává Jindra Šalátová.