„Na šumavských hřbetech se prý vzduch přehřívá a způsobuje tak nedostatek srážek na Strakonicku a Plzeňsku – to tvrdí pan doc. Jan Pokorný. To zní jako poplašná zpráva,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. „Ale není to pravda,“ dodává. „Nejrůznější vědecká měření a také samotný proces vytváření oblačnosti nad územím dokládají, že se pan Pokorný dopouští velkého zjednodušení. Skutečnost je prostě jiná“.

S tvrzením pana doc. Jana Pokorného nesouhlasí také ředitel Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Mark Rieder: „Projevuje se zde srážkový stín Šumavy. Strakonicko, Táborsko, část Plzeňského kraje a další leží ve srážkovém stínu Šumavy na tzv. závětrné straně. Srážky k nám často postupují od jihozápadu, nejvíce srážek spadne na tzv. návětrné straně Šumavy, tj. v Bavorsku, k nám potom dorazí sušší vzduchová hmota. Šumavské bezlesí má jistě svoje mikroklima, které pravděpodobně hraje roli v lokálních konvektivních jevech (místní bouřky, které na Šumavě vzniknou a zůstanou až do svého zániku), nicméně nemění počasí a množství srážek na závětrné straně Šumavy,“

Pro vznik bouřkových mraků je nejdůležitější teplota vzduchu, množství vodní páry, tlak vzduchu a rosný bod. Nic z těchto veličin “les“ či „neles“ na Šumavě zásadně nemění.

„Ke změně by mohlo dojít v případě, že by voda v půdě na Šumavě stále více vysychala. A s ní i celý vegetační kryt. Ale nic takového nepozorujeme. Stav půdní vody je na Šumavě dlouhodobě lepší, než v jiných českých pohořích, a pod odumřelým lesem roste nový les. A nejen ten. Také borůvkové keře, trávy, rašeliníky nebo mechy,“ vysvětluje Pavel Hubený