Podstatou argumentace navrhovatelky je zpochybnění ústavnosti vymezení fyzických osob, kterým náleží nárok na náhradu škody v souvislosti s mimořádnou událostí v areálu muničního skladu Vlachovice-Vrbětice. Odškodnění mohou získat pouze ty fyzické osoby, které
v rozhodném období splňovaly legální definici tzv. oprávněné fyzické osoby vymezené v § 3 odst. 3 zákona. Zákon o jednorázovém odškodnění je konstruován tak, že rozhodným kritériem pro přiznání postavení oprávněné fyzické osoby je toliko trvalý pobyt v obci a u cizinců povolení k trvalému pobytu v některé z dotčených obcí. Navrhovatelka namítá, že požadavek trvalého pobytu na území některé z dotčených obcí představuje přímou diskriminaci zejména osob dlouhodobě fakticky žijících v obci, které v ní však nemají z nejrůznějších důvodů přihlášen trvalý pobyt. Nespravedlivost kritéria trvalého pobytu s dopadem na ústavnost dotčených ustanovení má podle ní umocňovat skutečnost, že z žádné právní normy nelze dovodit povinnost osob zapisovat konkrétní místa, kde se zdržují. Upřednostněno by mělo být podle navrhovatelky kritérium faktického pobytu, a to jak ve vztahu k občanům, tak i cizím státním příslušníkům.

Navrhovatelka požádala o přednostní projednání svého návrhu z důvodu naléhavosti věci, neboť zákon o jednorázovém odškodnění v § 7 stanovuje, že nárok na náhradu škody je nutné uplatnit nejpozději do 30. 6. 2022, jinak zaniká. Tomuto návrhu Ústavní soud fakticky vyhověl, když o návrhu na zrušení napadených ustanovení zákona rozhodl bezodkladně poté, co uplynuly zákonné lhůty podle § 69 zákona o Ústavním soudu, které musel poskytnout dalšímu účastníkovi řízení, vládě a Veřejnému ochránci práv, resp. poté, co obdržel vyjádření Veřejného ochránce práv k návrhu. Z důvodu naléhavosti pak rovněž mimořádně stanovil vykonatelnost nálezu již ke dni jeho vyhlášení, a nikoliv až dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Přistoupí-li stát k jednorázovému odškodnění na základě zvláštního zákona, musí mít všechny osoby dotčené škodnou událostí (oprávněné osoby) stejné – nediskriminující – podmínky pro jeho získání v souladu s ústavním principem rovnosti a zákazu diskriminace podle čl. 1 věty první a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Pro účely zákona č. 324/2001 Sb., o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice a o změně některých zákonů, je relevantní a ústavně konformní skutečností faktický pobyt, u kterého se odškodňované omezení a zásahy v důsledku mimořádné události u dotčené osoby reálně projeví, což evidenční (trvalý) pobyt v rozporu s účelem této zákonné úpravy nesplňuje.

Ústavní soud podotýká, a zejména z vyjádření Senátu ostatně rovněž vyplývá, že zákonodárce si byl některých ze shora uvedených nedostatků napadené právní úpravy vědom. Zjednodušeně řečeno však upřednostnil metodu „raději rychle“ a „raději aspoň něco, než nic“. Ani tyto skutečnosti však ústavněprávní nedostatky napadené úpravy omluvit nemohou.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se tento nález nikterak nedotkne osob, kterým již byl na základě zrušených ustanovení založených toliko na kritériu trvalého pobytu jako evidenčního údaje, správním rozhodnutím přiznám (či dokonce vyplacen) nárok na jednorázové odškodnění.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/22 je dostupný ZDE.