Jeden případ z oblasti pohřebnictví, který zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček v nedávné době řešil, byl smutným příběhem takového sporu.

Dopis paní z Plzně končil slovy: „…prosím Vás o Váš názor na tuto strašnou věc, o které se stydím mluvit se známými lidmi. Prosím Vás o radu, zda mám právo vědět, kde a jak byl uložen popel mého manžela a mých rodičů, zda existuje způsob, jak tuto informaci vymáhat.“ Při návštěvě hřbitova totiž zjistila, že hrob jejího manžela a rodičů byl zrušen. Na jeho místě byla jen prázdná jáma bez pomníčku. Na správě hřbitova se dozvěděla, že hrob nechal zrušit její syn a zpopelněné ostatky si odnesl. Na její dopisy a prosby o sdělení, kam ostatky přenesl, nereaguje. Vyvrcholily tím mnohaleté spory mezi rodiči a synem, které šly v tomto případě doslova až za hrob.

„Jde o jeden z opakujících se problémů, kdy dojde ke zrušení hrobu proti vůli některých pozůstalých, aniž by byli informováni, kam byly zpopelněné ostatky přemístěny. Podle zákona o pohřebnictví totiž může s hrobovým místem nakládat výlučně jeho nájemce. Je jen na jeho úvaze, jestli bude v nájmu pokračovat, nebo ho ukončí a zpopelněné ostatky v urně a hrobové zařízení si odebere,“ vysvětluje zástupce ochránkyně a dodává, že zákon nevyžaduje, aby se zrušením hrobu souhlasili ostatní příbuzní, ani není povinností nájemce či hřbitovní správy ostatní příbuzné informovat o zrušení hrobu. Právě tohle se stalo i paní z Plzně, protože nájemní smlouva na hrobové místo byla uzavřena na jejího syna.