První z nich do tehdejší ČSR dorazili v padesátých letech. Šili boty, oděvy, učili se svařovat a na soustruhu. Pro soudruhy tvořili spolu s tehdy také početnými Kubánci zářivý příklad, jak internacionálně pomáhat rozvojovým zemím. Jenže vývoj se zastavit nedá. Z rozvojového Vietnamu se stala oblíbená turistická destinace a z pracovitých a milých kamarádů mnohdy nechtěná pracovní síla v Evropě. A jinak tomu není ani u nás.

Cizinci. Ne z vlastní vůle

A právě díky předchozím létům, kdy jsme je příliš ani nevnímali, se stalo něco, co najednou mnozí nedokážou pochopit. Vietnamců je jakoby stále víc, jsou hodně vidět, ovládají stále větší procento především drobnějšího trhu, v oblastech, kde se kšeftu daří, jako například v pohraničí jsou dokonce dominantní. A z dřívějších přátelských a milých lidí se mnohde - i když neoficiálně stala skoro nepřekonatelná obtížná překážka. Bohužel za tento stav však nemohou nejmladší děti přistěhovalců, kteří často už vietnamsky neznají ani slovo a přesto mají s integrací značné problémy. A to i na úřadech, kde by se mělo měřit a vážit vždycky stejně a spravedlivě. Je jich tu odhadem šedesát tisíc a drtivá většina z nich má i přes úpornou snahu o získání občanství stále pouze status cizince.

K věci:
Kolik žije v Česku Vietnamců? To prý nikdo neví
Paroubek: Vietnamci se do naší společnosti začleňují až příkladně
Roste vstřícnost k Vietnamcům a Číňanům. Zůstává odstup od Romů

V ČR totiž existuje jeden z nejpřísnějších systémů udělování státního občanství. Ročně jich úřady udělí v přepočtu na počet cizinců nejméně ze všech zemí Evropské unie. Podobně marně žádá o statut občana čtyřiadvacetiletá Vietnamka. V Česku žije už šestnáct let. Vystudovala tu gymnázium a na Karlově univerzitě dokončuje magisterské studium.