Nutno dodat, že ze své vlastní vůle. Česká legislativa totiž oproti jiným vyspělým zemím neukládá zdravotnickému personálu povinnost nechat se očkovat proti chřipce, byť očkování může značně snížit pravděpodobnost onemocnění.₁ Zdravotníci stojí v první linii, jsou v neustálém kontaktu s nemocnými, a jsou tak vystaveni vysokému riziku nákazy. A naopak – zdravotník, který chřipkou sám onemocní, je rizikem pro pacienty, o něž pečuje.₂

Každý rok onemocní na celém světě chřipkou A nebo B okolo 5 % dospělých a 20 % dětí. V důsledku chřipky dochází na každých 10 milionů osob k hospitalizaci 7 000 - 16 000 osob a na její následky zemře jen v ČR 1500 - 2000 lidí.₃ Nejefektivnější prevencí je očkování.₄ Jeho pravidelná aplikace je také doporučována Světovou zdravotnickou organizací (WHO), a to nejen rizikovým skupinám obyvatel (seniorům nad 65 let a chronicky nemocným), ale rovněž osobám, které s nimi v rámci své práce přicházejí do kontaktu. Jde o zdravotníky, ošetřovatele v ústavech sociální péče a veškerý personál, který poskytuje nemocným a nemohoucím lidem péči.₆

Chřipka je vysoce nakažlivé akutní virové onemocnění a neočkovaný zdravotník může pro osoby s oslabenou imunitou (například pacienti na rizikových pracovištích typu JIP a ARO) představovat velikou hrozbu._1,4,5

_„Legislativní zajištění povinnosti očkování zdravotního personálu v ČR dosud není a tuto povinnost nemají ani jednotlivá zdravotnická zařízení ve svých požadavcích na personál. Očkování tedy probíhá na dobrovolné bázi a například v jedné z největších pražských nemocnic, Nemocnici Na Bulovce, je před sezónou očkována jen 1/3 zaměstnanců,“ říká MUDr. Zdeňka Jágrová, ředitelka protiepidemického odboru Hygienické stanice hl. města Prahy.₇

Inspiraci v tomto směru může Česká republika čerpat například z USA, kde je od roku 2007 poskytování očkovací látky zdravotníkům zaměstnavatelem součástí akreditačního procesu zdravotnických zařízení.₁ Očkování je nařízeno pro pracovníky JIP, ARO a některých dalších zdravotnických zařízení. Odmítnou-li se nechat očkovat, musí následně po celou sezónu používat ochrannou roušku nebo polomasku.₇ V případě, že pracovník neakceptuje ani jedno z těchto dvou preventivních opatření, je propuštěn. V Kanadě je strategie ochrany proti chřipce více dobrovolná, ovšem dojde-li k epidemii a zdravotník je neočkovaný, nesmí pracovat a odchází na tzv. nucenou dovolenou.₅

Proočkovanost se v České republice pohybuje mezi 5 až 7 % populace, což zdaleka neodpovídá doporučením Světové zdravotnické organizace (naočkovat 30 % populace a 75 % osob v rizikových skupinách).₈ Benefity očkování jsou přitom prokazatelné. U zdravých dospělých v 70 – 90 % zabrání onemocnění, u starších osob snižuje potřebu hospitalizace související s chřipkou o 30 – 70 % a riziko úmrtí dokonce až o 80 %._3,4

Všeobecná sestra Iveta Hodysová očkuje proti chřipce sanitářku Kateřinu Suchánkovou z kliniky hematologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Foto: Martin Šandera

Zdroje:

1. Ministerstvo zdravotnictví ČR, Chřipka. Dostupné z:  http://www.mzcr.cz/dokumenty/chripka_4664_2073_5.html

2. Zdravotnictví medicína: Proočkovanost zdravotníků nízká. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/proockovanost-zdravotniku-nizka-400395

3. Kynčl J.: Chřipka – Sledování výskytu chřipky v ČR - prezentace. Státní zdravotní ústav Praha, 2012.

4. Mýty a nepravdy spojené s očkováním. Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Dostupné z: http://www.aifp.cz/cs/brozury/Contents/0/vakcinace_08_09_2016_1.pdf

5. Koubová: Zdravotníci by měli být povinně očkováni proti chřipce. Alespoň na vybraných odděleních. Citace prof Roman Prymula. In: Zdravotnický deník, dostupné z: http://www.zdravotnickydenik.cz/2015/09/zdravotnici-by-meli-byt-povinne-ockovani-proti-chripce-alespon-na-vybranych-oddelenich/

6. Petráš, Lesná: Manuál očkování, Vakciny.net, dostupné z: http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/chripka.html

7. Jágrová Z.: Očkování, Hygienická stanice hlavního města Prahy

8. Fabiánová K.: Možnosti očkování pro zdravotníky aneb Chráním sebe, chráním Tebe. Státní zdravotní ústav Praha 2013. Dostupné z: http://www.sneh.cz/_soubory/_clanky/95.pdf