Jak vlastně hormonální antikoncepce funguje? Je založena na blokádě ovulace. Vychází z předpokladu, že dodáme-li organismu každý den malou dávku hormonů, bude si mezimozek myslet, že hladina v krvi je dostatečná a nevydá příkaz k další produkci. Není-li však v organismu dostatečné množství vlastních hormonů, nedojde k dozrání a uvolnění vajíčka z vaječníku, tedy k ovulaci.

Když se prostě ženskému tělu dodá uměle estrogen a progesteron, které běžně tvoří vaječník, ten zkrátka vypne a přestane fungovat.

S myšlenkou využít chemicky produkované hormony k hormonální antikoncepci přišli poprvé v USA kolem roku 1960. Tehdejší přípravky obsahovaly velké dávky hormonů a měly mnoho vedlejších účinků. Od té doby se dávky snížily a kvalita syntetických hormonů se zvýšila. Některé vedlejší účinky však zůstaly. Nás bude především zajímat jeden - ten, který se týká plodnosti a případných následků na budoucí dítě.

Fakt, na který vás většinou žádný doktor neupozorní je ten, že některé ženy zůstávají neplodné celé měsíce po vysazení antikoncepce. I v případě, že se plodnost obnoví ihned, ženy trpí závažným nedostatkem minerálů a vitamínů jako zinek, hořčík, vitamín A,E,B6,B12 a kyselina listová, který nemohou pokrýt běžnou stravou. Navíc jim o této skutečnosti většinou nikdo nic neprozradil, takže nemají potřebu užívání ani vitamínových preparátů.

Pokud žena otěhotní brzy po vysazení antikoncepce, může to mít takovéto následky - nedostatek hořčíku může způsobit omezení prokrvení dělohy a placenty - dítě je podvyživené a je ovlivněn jeho motorický vývoj (potíže v učení, chování), nedostatek vitamínu E vyvolává neplodnost a samovolné potraty, nedostatek vitamínu A je stejně nebezpečný jako jeho nadbytek, může způsobit hromadění tekutin v mozku a kostní dřeni.

Nedostatek vitamínů B6, B12 a kyseliny listové se projevuje zvýšeným rizikem rozštěpu páteře a sníženým vývojem nervové tkáně. Nízká hladina zinku se spojuje s patologicky prodlouženým průběhem porodu a různými gynekologikcými záněty, které negativně ovlivňují zrání mozkových buněk vyvíjejícího se dítěte.

Hormonální antikoncepce má kromě jiného za následek poruchy funkce placenty a děložní tkáně (endometria), což vede k zvýšenému riziku potratů ještě 12 měsíců po vysazení antikoncepce. U dětí zplozených během šesti měsíců po vysazení orální antikoncepce se vyskytují anomálie nebo vrozené vady významně častěji.

Jens Bielenberg, který provedl tuto rozsáhlou studii o vlivu hormonální antikoncepce, také cituje tři odborné studie, které zaznamenaly statisticky významný vzestup poškození nervové tkáně u dětí, jejichž matky užívaly v posledních třech měsících před početím orální kontraceptiva. Sám Bielenberg doporučuje vysadit antikoncepci až rok před plánovaným početím.