Kůže pokrývá celé tělo, proto si zasluhuje patřičnou péči.

Základem každé naší činnosti jsou potřebné vědomosti a v péči o kůži toto pravidlo platí dvojnásob. Každý odborník, který o naši kůži pečuje, musí mít výborné znalosti o její anatomii.

Pro každého z nás je základní povědomí o složení a funkcích kůže jen přínosem.

Kůže plní zejména ochrannou funkci.

Kůže vytváří celý zevní povrch těla, pokrývku chránící a uzavírající je proti prostředí. Je s tělem sice pevně spojená, současně je však roztažitelná a poddajná, přizpůsobitelná tělesným pohybům. Při střední velikosti těla má plochu asi 1,7 m čtverečných.
Mimo ochranné funkce má i další mnohostranné úlohy, takže ji lze označit za jeden z nejvýznamnějších orgánů lidského těla.


Vnitřní vrstva kůže, podkoží, je tukovou tkání více nebo méně prostoupené vazivo spojující kůži s pod ní ležícími orgány, popřípadě tkáněmi. Je-li bohatě prostoupeno tukovou tkání, hovoříme o podkožním tukovém polštáři.
Vývoj tohoto tukového polštáře je závislý na stavu výživy, na stáří, pohlaví, rase, funkci žláz s vnitřní sekrecí. V hlavové partii navazuje na kostru a svalstvo hlavy na straně jedné, na zevní straně pak plynule přechází do střední vrstvy kůže - škáry neboli koria, která je zvlněnou hranicí pevně propojena s pokožkou - epidermis.


Anatomie je biologická nauka o složení organismů. Pokud hovoříme o kůži, jde z větší části o složení, které sledujeme s pomocí zvětšení mikroskopy, označujeme ji jako mikroskopickou anatomii nebo histologii, zabývající se složením tkání.


Na anatomické struktury jsou vázány životní projevy, ať jde o buňky, tkáně, orgány nebo organismy. Zabývá se jimi biologie, v užším slova smyslu fyziologie. Bez základních znalostí anatomie a fyziologie nelze zodpovědně pracovat v žádném biologickém oboru, kam řadíme i lékařské obory, kosmetologii i kosmetiku. Bohužel bývá právě v kosmetice tato stránka podceňována. Plynou z toho četné zcela neseriózní informace a závěry.

Základním stavebním kamenem živých organismů je buňka. U jednobuněčných organismů, složených z jediné buňky zahrnuje všechny funkce nutné k jejímu životu i reprodukci (rozmnožování).

U mnohobuněčných, vyšších organismů jsou jednotlivé buňky specializovány. Jejich soubory skládají tkáně; tkáně jsou základní složkou specializovaných orgánů. Z jednotlivých orgánů se pak skládá organismus, včetně organismu lidského, tedy lidského těla.

Buňka - nejvýznamnější součástí je buněčné jádro. V něm jsou mimo jiné soustředěny i genetické informace podmiňující reprodukci jednotlivých buněk, a tím i celých organismů. Jádro je obklopeno cytoplasmou. Cytoplasma je svým složením nesourodá, polotekutá struktura soustřeďující další funkce buňky. Jako celek je buňka ohraničena buněčnou membránou.
Ta je částečně propustná jak pro látky z vnějšku, tak pro látky vznikající jako výsledek životních procesů v nitru buňky.


Pokud je tato funkce membrány narušena, zaniká i buňka. Funkce buněčné membrány je nezbytnou podmínkou životaschopnosti jednotlivých buněk, tkání, které buňky vytvářejí, orgánů a organismu. Složení buněčné membrány je neobyčejně komplikované a od tkáně k tkáni se liší.


Charakteristickým rysem životních projevů a životní nezbytností je množení a rozmnožování. Shledáváme se s ním již na úrovni jednobuněčných živočichů, obnovují a množí se i mnohobuněční jedinci nejrůznějšími, často velmi specifickými mechanismy.
Z hlediska naší problematiky je významné, že se mohou množit a obnovovat buňky jednotlivých tkáňových struktur.

Zvláště pro kůži je tento proces základní podmínkou její existence.

Materiál převzat z publikace: Kosmetika v teorii a v praxi, 4. vydání. Vlasta Feřteková a kolektiv. Vydalo nakladatelství Maxdorf.