Dienstbier se do dějin zapsal především jako první československý ministr zahraničí po listopadu 1989, za jehož působení se kácela železná opona a zemi opouštěla sovětská vojska. Mezi lety 1990 a 1992 byl místopředsedou federální vlády. Později působil jako osobní zástupce tehdejšího prezidenta Václava Havla na jednáních o OSN a jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V roce 2008 byl na kandidátce ČSSD zvolen senátorem za volební obvod Kladno. 

Ještě jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vstoupil v roce 1958 do Komunistické strany Československa. Působil mimo jiné jako zahraničněpolitický komentátor Československého rozhlasu. V roce 1969 byl ze strany vyloučen, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, byl i jejím mluvčím. 

Dienstbier pracoval jako redaktor ilegálního časopisu Čtverec. V procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byl v roce 1979 odsouzen pro podvracení republiky na tři roky do vězení. Poté už mohl vykonávat jen podřadné práce, živil se mimo jiné jako topič v Metrostavu. 

Reakce politiků a přátel

S první reakcí se ozval současný ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, kterého o smutné události server ParlamentníListy.cz informoval: S Jiřím Dienstbierem jsme se znali 25 let. Byl to první novinář, který se mnou dělal ještě pro ilegální Lidové noviny rozhovor. Velice jsem si ho vážil, i když jsme občas měli odlišné názory. Mám na něho velice pěkné vzpomínky," zakončil plačky Karel Schwarzenberg.