„Brutální, cesta do pekel!“ Petr Žantovský se neudržel nad kauzou spojenou s Drahošem. A důležitou věc našel i v Respektu

01.08.2020 7:20

TÝDEN V MÉDIÍCH Skoncujme s kulturou nesouhlasu. Z konfliktu se stal spektákl, který nevede k nalezení shody. Pod tímto titulkem uvedl týdeník Respekt svůj pravidelný glosář, v němž cituje americkou sloupkařku Nesrine Malikovou, která vyčítá liberálním demokratům, že z této kultury nesouhlasu a neshody vytvořili propast ve společnosti. Petr Žantovský to považuje za nejdůležitější novinářský produkt, jaký se mu tento týden dostal do ruky. Kvituje také, že Česká televize si všimla významného životního jubilea režiséra Otakára Schmidta a při té příležitosti odvysílala několik jeho filmů.

„Brutální, cesta do pekel!“ Petr Žantovský se neudržel nad kauzou spojenou s Drahošem. A důležitou věc našel i v Respektu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Hodně kuriózní bude tentokrát přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Mám pocit, že je to úplně poprvé za téměř osm let, co Týden v médiích děláme, že v něm budu pozitivně zmiňovat týdeník Respekt. Není to kvůli němu samému, ale kvůli rubrice, kterou vede Pavel Turek, a to je výběr textů ze světových médií. Je to takový glosář tří nebo čtyř příspěvků z různých citací zahraničních médií. V posledním čísle se mi zalíbil příspěvek s názvem ‚Skoncujme s kulturou nesouhlasu. Z konfliktu se stal spektákl, který nevede k nalezení shody‘. Tenhle titulek mě opravdu zaujal, protože mi přijde, že to je jedna z nejvýstižnějších tezí, které se zabývají dnešním stavem společnosti. A nejenom pod vlivem médií, ale obecně celkové veřejné komunikace,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V té glose se Pavel Turek věnuje textu s původním titulkem „In valuing only how to argue, we are forgetting how to talk“, který napsala sloupkařka Nesrine Maliková z Guardianu. „Autorka v něm konstatuje, že kultura konfliktu, tedy vlastně taková ikonizace sporů, nenávisti a nesouladu, která panuje na sociálních sítích, kde je zcela standardní komunikační postup vstupovat do konfliktu a vyvolávat konflikt, prostoupila do seriózních médií a formuje způsob, jímž spolu komunikujeme. To je od Nesrine Malikové naprosto úžasné zjištění. Poprvé jsem četl někoho, kdo naprosto pregnantně hodnotí ten obrovský vliv, který mají sociální sítě na standardní média,“ oceňuje mediální analytik výstižné hodnocení nynějšího stavu médií.

Fotogalerie: - Symboly

Výstava státních symbolů Československa v Národním...
Výstava státních symbolů Československa v Národním...
Výstava státních symbolů Československa v Národním...
Výstava státních symbolů Československa v Národním...
Výstava státních symbolů Československa v Národním...
Výstava státních symbolů Československa v Národním...

Sledujeme přibližování snižujícímu se trendu publika

Lze to o nich říkat od rána do večera a v Týdnu v médiích to také nejednou zaznělo. „Standardní média se trivializují, banalizují, vulgarizují, zjednodušují, černobílují i z nich utíká podstata informace, souvislosti i kontext. Zůstává jenom ten povrchní jakoby pohled nebo postřeh, který je typický pro sociální média. Ta fungují jednak jako komunikační platforma pro běžné mezilidské komunikáty, ale také jako víceméně marketingový nástroj od byznysových až po politické zájmy. Na sociálních médiích vidíme, jak se snaží přibližovat tomu pomyslnému snižujícímu se trendu publika. Je to podobné, jako když před dvaceti lety Vladimír Železný říkal, že televize Nova vysílá pro bábu Dymákovou od vedle, nikoli pro nějakého akademického intelektuála,“ připomíná Petr Žantovský.

Anketa

Chcete, aby Česká republika ratifikovala Istanbulskou úmluvu?

2%
98%
hlasovalo: 28700 lidí
Tehdejší šéf televize Nova tím stanovil jakousi úroveň jejího publika, a tím i způsob, jakým se k tomu publiku obrací a jakým se s ním komunikuje. „A Maliková vlastně totéž provozuje na půdě platformy těch sociálních médií. Píše, že tento typ konfliktní strategie se stává určitým typem spektáklu. To už není nový pojem, spektakularizace jako rys globalizace a posledních – řekněme postmoderních – dvou, tří dekád je celkem i akademicky prozkoumaná a zhodnocená. Víme, že se spektakularizuje nejen mediální komunikace, ale i politická komunikace, že různí politici provozují svá veřejná vystoupení jako určitý druh divadla. Počítají s tím, jak bude reagovat publikum, mají nacvičené různé scénáře a tak dál,“ vysvětluje mediální odborník.

Liberální demokraté vyhloubili ve společnosti propast

Z toho, co Nesrine Maliková píše, usuzuje, že je spíše liberálně nebo demokraticky zaměřená. „Přesto vyčítá právě liberálním demokratům, že z této kultury nesouhlasu a neshody vytvořili propast ve společnosti. V jejím případě americké, ale často se o ní mluví i v souvislosti se společností naší. Ještě dodává, cituji: ‚Jsme teď slabší, vyčerpaní a ještě více rozdělení. Jediným způsobem, jak zajistit větší společenskou soudržnost, je paradoxně menší zapojování se do ‚diskusí‘ – tedy vymanit se z kultury konfliktu a najít si své, zcela vlastní a nikým nezprostředkované způsoby, jak spolu nesouhlasit‘. Já bych dodal, třeba i spolu souhlasit, ale toto byla citace z Malikové a z Respektu. Jsem velmi rád, že se takový text v českém kontextu objevil. Pro tento týden je to podle mě nejdůležitější novinářský produkt, jaký jsem dostal do ruky.“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zatímco první téma zvolil proto, že ho potěšilo, druhé proto, že v něm vzpěnilo krev. „Opět to bude zvláštní, protože se tady budu – řekněme trošku advokátským způsobem – zabývat osobou senátora pana Drahoše. Někdejší prezidentský kandidát podal v prosinci 2019 trestní oznámení, protože se o něm v rámci volební kampaně šířila informace, kterou označil jako dehonestující a nepravdivou, a sice, že přijal milion korun na kampaň od jakési Nadace pro děti. Tato zpráva se šířila před přímou prezidentskou volbou a poté znovu na podzim. Pan Drahoš se – myslím si, že právem – obrátil na orgány činné v trestním řízení, protože je-li to tak, že je to nepravda, jak tvrdí, tak má plné právo být vyslyšen těmito orgány a věc by měla být zkoumána. Žádného člověka nelze bezdůvodně poškozovat,“ tvrdí mediální analytik.

Ocitli jsme se někde na Balkáně nebo hluboko pod ním

Na celé kauze ho fascinuje postoj Ústavního soudu, který odmítl tuto stížnost, protože Jiří Drahoš je jako veřejně známá osoba vystaven většímu tlaku veřejnosti, což zahrnuje, že je častějším terčem nepravdivých informací a měl by to jako veřejná osoba a politik strpět. „Státní zastupitelství řeklo, že by se měl bránit na půdě Parlamentu, že tam má spoustu prostoru, jak se k věcem vyjadřovat, a že jako politik by měl mít hroší kůži a neměl by si všímat toho, když se o něm lže nebo šíří pomluvy. To považuji za naprosto brutální, protože jestli je na něčem postaven demokratický řád, tak na tom, že máme rovný přístup k právu. A jestliže se někomu – a nemusí to být člověk, se kterým sympatizuji, to je úplně jedno – jenom s odůvodněním, že to je politik, upírá právo na právní ochranu, tak to je cesta do pekla,“ myslí si Petr Žantovský.

Domnívá se, že tento způsob jen nahrává médiím, pomlouvačům a těm, kdo záměrně šíří nepravdy a naprosté nesmysly, ať už po internetu nebo jinudy. „Nedávno jsem četl jakousi internetovou zprávu o tom, že údajná Drahošova dcera má být údajně zapojena do nějakých finančních transakcí, přičemž ona údajná Drahošova dcera měla ročník narození jen o dva roky mladší než Drahoš. Takže to je celé fake a nesmysl. Tím neříkám, že podporuji různé elfy a podobné příživníky, kteří parazitují na dnešním informačním chaosu, ale to se prostě nesmí. Ne, že se to nemá, to nesmí. A říct o Drahošovi, aniž bych prokázal, že přijal peníze od nějaké dětské nadace na svoji kampaň, se prostě nesmí. A jestliže Ústavní soud i státní zastupitelství říkají, ať to ten politik vydrží, když už se na politiku dal, tak to jsme se ocitli někde na Balkáně nebo hluboko pod ním. A to je velmi smutné,“ podotýká mediální odborník.

Fotogalerie: - Umění není pornografie

Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...

Jubilant měl hned ve svém prvním filmu velké hvězdy

Závěrečné zastavení je úplně z jiného ranku, než dvě předchozí. „Ale patří sem. Tu a tam tady představím medailony lidí, které je důležité z nějakého důvodu připomenout. Dnes to bude Otakáro Schmidt, který v úterý oslavil šedesáté narozeniny. Znám ho osobně přes dvacet let ještě z dob, kdy zdaleka nebyl tvůrcem, jakým je dneska, to znamená umělcem tvořícím duchovní záležitosti, který má za sebou konvergenci ke křesťanské církvi, křest a takové věci, ale to vůbec není podstatné. Tehdy natočil první film, který byl však považován za naprosto okrajový. Jmenoval se ‚Eliška má ráda divočinu‘, to bylo v roce 1999. Musím říct, že to byl film skutečně velmi podivuhodný a málo pochopitelný pro mnoho lidí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Hrály v něm však na tehdejší dobu už poměrně velké filmové hvězdy jako Bolek Polívka, Zuzana Stivínová, Veronika Žilková, Martin Dejdar, Jiří Lábus a další. „Byla to taková – řekněme – střelená mozaika historek, které probádávaly určitý úsek vidění společnosti. Já jsem se k tomu tehdy dostal tak, že jsem se jako šéf nakladatelství Votobia Praha ocitl v pozici, že jsem tu ‚Elišku‘ vydával v knižní podobě, takže od té doby jméno Otakáro Schmidt znám. Pak jsem se s ním ještě mnohokrát potkával. A zdaleka ne naposledy to bylo zhruba před třemi lety, kdy dostal jednu z Krameriových cen za nezávislou žurnalistiku. To už bylo v době, kdy dlouhá léta dělal různé diskusní pořady i dokumenty pro katolickou televizi Noe, a kdy se z něj stal velice zajímavý a osobitý umělec,“ poukazuje mediální analytik.

I Česká televize si jednou za čas může vysloužit pochvalu

Proto oceňuje, že si jeho šedesátin všimla dokonce i veřejnoprávní televize. „To se podívejme, dnes chvílím Respekt a chválím i Českou televizi, protože včera v noci na ČT art uvedla jeho zmíněný debut ‚Eliška má ráda divočinu‘. V následujícím týdnu uvede další Schmidtova díla, ve středu to má být jeho hraný takový pseudo dokument ‚Herbert v ringu‘ s podtitulem ‚Modli se a boxuj‘, což asi není třeba dál vysvětlovat, a další věci, které Schmidt natočil. Už začátkem tohoto týdne odvysílala na druhém programu dokument ‚Krajinou ticha‘. Budiž tedy České televizi dík, že si všimla docela významného jubilea tohoto nenápadného, avšak pro český kontext docela důležitého režiséra. A já mu takhle na dálku gratuluji k šedesátinám,“ dodává Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pozor! Pivo rychle zdražuje. Cigarety také. Ekonom ukázal realitu

13:13 Pozor! Pivo rychle zdražuje. Cigarety také. Ekonom ukázal realitu

Nejen při pohledu na ceny v obchodech Češi, Moravané a Slezané zjišťují, že musí sahat stále hlouběj…