„Čistky!“ Petr Žantovský se obává, co si „pětikolka“ může prosadit do Ústavy

15.10.2022 5:00 | Komentář

TÝDEN V MÉDIÍCH Vtipný a přitom realitu trefně vystihující komentář Martina Zvěřiny nemůže chybět v mediálním přehledu uplynulého týdne. Autor připomíná, že politický náměstek na ministerstvu nemá žádné povinnosti a za nic neodpovídá, je to vlastně ministrův kámoš, který je mu k ruce. A od nového roku jich může být libovolný počet. „Tak či onak, opatření o politických náměstcích může už vést jen k jedinému: že si pětikolka prosadí do Ústavy nějaký nový ‚článek 4‘ o vedoucí úloze. Hlasovací většinu na to má, a drzost taky,“ glosuje Petr Žantovský bezskrupulózní krok.

„Čistky!“ Petr Žantovský se obává, co si „pětikolka“ může prosadit do Ústavy
Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

Konec seriálové legendy, politický úklid a intelekt hokejového brankáře. Tak lze ve zkratce představit, co přináší nejnovější přehled mediálních zajímavostí. „Po 28 letech končí nejdéle soustavně vycházející komiksový seriál v Česku, Zelený Raoul, který byl celý ten čas jedním z poznávacích znamení časopisu Reflex. Kolem konce seriálu se vedou vzrušené debaty. Hlavní autoři, scenárista Milan Tesař a kreslíř Štěpán Mareš, vyjadřují jisté rozčarování jednak nad koncem celého projektu, jednak nad formou (mail), jakým jim to bylo ze strany vedení redakce sděleno. Není mým úkolem zabývat se vnitroredakčními vztahy, to bývá zpravidla starost vydavatele. Spíš bych se krátce ohlédnul za Raoulem samotným,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Příběh koncipovaný jako putování mimozemšťana naší politickou krajinou se mu od počátku zdál být šťastným konstruktem. „Protože skrze smyšlenou situaci bylo možné předkládat zcela reálné názory, často karikující až perziflující příslušné aktéry. Však si Raoul vysloužil několik žalob za nactiutrhání. Pokud si dobře pamatuji, bylo to od Karla Březiny, Jany Volfové a dalších. Jenomže otázka stojí poněkud složitěji: je perzifláž, i když ne vždy nejvkusnější a někdy za hranou obvyklé míry mezilidské slušnosti, možno posuzovat jako tvrzení, třebas nepravdivé, a tedy soudit je podle práva? Myslím, že spíše ne. To je taky věčné dilema každého humoristy: jak zůstat vkusným a přitom pobavit a zbytečně neurazit,“ podotýká mediální analytik.

Raoul propásl příležitost získat nové, mladší publikum

Anketa

Jste ještě schopni zajistit si dostatek kvalitního jídla?

16%
hlasovalo: 16316 lidí
Tohle riziko se samozřejmě nevyhnulo ani Raoulovi. „Ono taky při bezmála třicetiletém každotýdenním pokračování se prostě slabším místům nevyhnete. Jak se říká, není vždycky posvícení. Proč vedení Reflexu komiks ukončilo, nevím. Podle vyjádření Štěpána Mareše v Deníku N to mělo být snad pro malou čtenost seriálu, a tudíž začal onen produkt být finančně příliš náročný. Je to pravděpodobné. Doba se mění a s ní i technologie a také nálady čtenářů. Šéfredaktor Marek Stoniš prý tvůrčímu týmu nabídl pokračování seriálu na internetu, přičemž to bylo odmítnuto. Myslím, že zbytečně a chybně. Kdo si Raoula oblíbil, určitě by si k němu snadno cestu našel. A navíc měl Raoul příležitost získat nové, mladší publikum,“ míní Petr Žantovský.

To už totiž tištěná periodika de facto ignoruje a internet je pro ně jediným mediálním prostředím, v němž se pohybují. „Takže Raoul končí, možná i v důsledku pochroumaných mezilidských vztahů (ne vždy platí, že všichni lidé bratři jsou), ale také pro jistou neprozíravost zúčastněných. Za sebe říkám, že je to škoda. Oba autory dobře znám, Milana Tesaře přes třicet let a Štěpána Mareše od konce 90. let. Oba mají za sebou úctyhodný kus práce. A její část teď jde do dějin. Znám ale i Marka Stoniše a nemíval jsem pocit, že by bylo jeho zvykem činit nepromyšlená či emocionální rozhodnutí. Tak nevím. Každopádně: Sbohem, Raoule. Patřil jsi své době, naší době, pomáhal jsi ji svým bizarním způsobem reflektovat. Díky za to,“ oceňuje mediální odborník jeho tvůrce.

Političtí trubci v roli náměstků se nejvíc hodí Síkelovi

Fialova orbánizace. Stranické průkazky obsadí všechna ministerstva“. „Tento titulek nese asi nejlepší komentář uplynulých dní. Jeho autorem je Martin Zvěřina a vyšel v Lidovkách. Nedá mi, než z něj ocitovat pár štěpných postřehů. Zvěřina píše: ‚Víte, co je povinností politického náměstka ministra? Nic. Politický náměstek ani nemůže úkolovat jednotlivé úředníky, na to jsou zase jiní úředníci s jasně stanovenými povinnostmi. Politický náměstek nemá žádné povinnosti a za nic neodpovídá, je to vlastně ministrův kámoš, který je mu k ruce.‘ Jak víme, byl přijat systém, který zavádí totální politizaci a nepotizaci státní správy. Dosud směli být na ministerstvech vždy jen dva političtí náměstci. Od prvního ledna jich bude neomezené množství,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Martin Zvěřina tuto skutečnost glosuje věru přiléhavě: „Že je to nesmysl? Nikoli, vůle současné koalice ,slušného chování a slušné politiky´.“ A pokračuje: „Návrh zavádí nejen libovolný počet politických trubců v roli náměstků, což by se vzhledem ke schopnostem například pana ministra Síkely ještě dalo pochopit, on potřebuje vážně mnoho osobních asistentů. Zákon zavádí též ‚přesoutěžení‘ míst vrchních ředitelů sekcí po pěti letech... je to čistá politizace státní správy a likvidace málo povolných úředníků. Vít Rakušan, jehož ministerstvo návrh vypracovalo, tomu bude říkat ‚deagrofertizace‘, jiný by tomu s klidem mohl říkat ‚orbánizace‘. Stručně řečeno, ministerstva čekají čistky a mnozí politici se již třesou na svůj náměstkovský post.“

Pětikolce už chybí jen ústavní článek o vedoucí úloze

Martin Zvěřina ve svém komentáři rovněž zdůrazňuje, že v dané věci je dost podstatné, že „návrh zákona neprošel řádným legislativním procesem, protože jej předkládali bílí koně, tedy šéfové klubů vládní pětikoalice, to aby se vyhnuli studii o dopadech zákona na rozpočet“. „Sečteno a podtrženo, naše vládní pětikolka se chová podobně, jako kdysi komunisti a po nich ÓeFáci: Obsadí všechny výnosné posty ve státní správě svými kamarádíčky bez ohledu na jejich kvalifikaci a budou se chovat, řečeno s Vančurou, jako ‚lancknechti ve městě, jehož bylo dobyto‘,“ komentuje Petr Žantovský počínání pětikoaličních politických elit a přitom si vybavuje jeden jistě nechtěně půvabný rozhovor s Petruškou Šustrovou, která krátce po listopadu 1989 dělala náměstkyni na ministerstvu vnitra v éře Jana Rumla.

„Mohla být samozřejmě jen politickou náměstkyní, protože její kvalifikace, jistě úctyhodná, zejména v oboru překladatelství (bez ironie), ji k tomu rezortu nijak neopravňovala. Ale to tehdy nebylo podstatné. Ministr Ruml předtím dělal mimo jiné pasáka krav. Nu a Šustrová na otázku, co je její pracovní náplní na ministerstvu, řekla s upřímností sobě vlastní zhruba tohle: Inu, starám se o úklid. Sázeli jsme se tehdy v redakci Reportéra, toho prvního, slušného, porevolučního, zda tím mínila, že organizuje čety uklízeček, nebo snad jim jde příkladem a rukou nerozdílnou se podílí na šůrování kanceláří. Tak či onak, opatření o politických náměstcích může už vést jen k jedinému: že si pětikolka prosadí do Ústavy nějaký nový ‚článek 4‘ o vedoucí úloze. Hlasovací většinu na to má, a drzost taky,“ nepochybuje mediální analytik.

Nejnižší zapojení intelektu se připisuje brankářům

A na závěr nachystal něco čistě na solar. „Dominik Hašek umístil na sociální sítě následující sdělení: ‚O víkendu se v Praze hrály 2 zápasy NHL. Vedení NHL v čele s Gary Bettmanem a Billem Dalym nerespektovalo postoj našeho Ministerstva zahraničních věcí, aby ruští hráči nehráli. Dokud současné vedení NHL neodstoupí a nové vedení se naší demokratické zemi neomluví, není NHL v České republice více vítána.‘ Tento hysterický výkřik následoval po předchozí snaze Dominika Haška přimět MZV, aby účasti ruských hráčů zabránila. Pěkně Haška uzemnil slavný kouč z NHL Bob Hartley: ‚Jestli si umím představit Světový pohár bez Ovečkina, Kučerova, Malkina, Panarina a dalších ruských hráčů? Mám zásadu, že nikdy nemíchám politiku a hokej. Nejsem politik. Jsem hokejový trenér... V dnešní době může psát na sociální sítě opravdu každý‘,“ cituje Petr Žantovský.

Pochopitelně psát může i hrdina z Nagana a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu v barvách Detroitu. „Tak určitě. Hašek je hokejista, nadto brankář. Když to přirovnám k opeře, tak pověst nejnižšího zapojení intelektu mívají – mnohdy neprávem – sopranistky, v orchestrech zase fagotisté. Ve fotbale platilo takové označení pro brankáře a levá křídla. A v hokeji mají tuto pověst brankáři. Tak to je a je to vlastně fuk. Jen si nějak nemohu upamatovat žádný odvážný protiruský čin či slovní výrok, který by kdy předtím Hašek na veřejnosti přednesl. A to si ho pamatuju ještě z východních Čech z 80. let,“ listuje v paměti mediální odborník.

Když se zabýval hokejem, a ne politikou, byl dobrý

Oba přišli na svět v desátém největším městě Česka. „Hašek se narodil o tři roky později než já, oba v Pardubicích. Jeho zázračný sportovní vzestup jsem mohl sledovat dosti zblízka. A konec konců studovali jsme i stejnou vysokou školu – Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kterou on na rozdíl ode mě dokončil. Nikdy jsem od něj neslyšel ani stín negativního názoru na ruský, resp. sovětský hokej. Možná to bylo tím, že se zabýval hokejem, a ne politikou. Proto byl dobrý. V hokeji,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Jděte do prde*e! Vy jděte do prde*e!“ Agrese v ČT. Sochař Černý se „pral“ s kurátorkou

10:25 „Jděte do prde*e! Vy jděte do prde*e!“ Agrese v ČT. Sochař Černý se „pral“ s kurátorkou

Spor o umístění stíhaček Spitfire s motýlími křídly na fasádě pražského obchodního domu Máj vyústil …