„Tohle je nejspíš známka ztráty punku. Ztratil jsem asi toleranci, nadhled a schopnost přijímat cizí kulturu,“ píše úvodem Petr Šimůnek, jenž v roce 2011 přivedl do Česka americký časopis Forbes a až do roku 2025 ho vedl jako šéfredaktor. Jeho komentář se týká zážitku z pražského letiště.

Následně rozvíjí, z čeho pramení jeho frustrace z nedávného návratu do Česka. „Jsem jediný, koho sere, že na letišti Václava Havla po příletu musíte nejenom sednout do Uberu (ale ok, na to si zvyknu a služba je dobrá), ale smířit se s tím, že vás poveze někdo ze sovětský Asie?“ pokračuje značně šokován.

Vadí mu jazyková bariéra i přístup řidiče. „Ten někdo nemluví ani česky, ani anglicky. Místo Welcome to Prague!, Good evening nebo Jaký byl let, chlape? procedí mezi zuby PIN!, přičemž to ‚I‘ uprostřed je proklatě měkký a zní to jako PJIN! Když ho tomu chlápkovi, co má na krku zlatý řetěz tlustý jak vodítko vod velblouda, prozradíte, posadí vás do pěkného elektrického auta. A tam má navigaci v azbuce. A pustí hudbu, co by vytáhla z díry i pouštního červa Olgoj Chorchoj. Kdo přistane v Praze, musí chvíli pochybovat, jestli to piloti ve vzduchu nějak nepopletli. Hodí to Prahu tři tisíce kilometrů na východ,“ popisuje Šimůnek atmosféru jízdy v Uberu.

„Kdo přistane v Praze, musí chvíli pochybovat, jestli to piloti ve vzduchu nějak nepopletli. Hodí to Prahu 3000 km na východ,“ hrozí se dál Šimůnek, a že „nějakou tu českou péči bych přeci jenom po návratu do vlasti přivítal“.

Co je pro něho neméně šokujíc, je rychlá a nebezpečná jízda, která následuje: „Což o to, bylo to rychlý. Borec z bůhví kterého státu na to šlápl a po Evropský jel kilo. Značky neznačky. A tady zas ta ztráta punku. Přistihl jsem se, že mi vadí, že absolutně nedodržuje pravidla. Přešvihnout rychlost o deset, dvacet, to jo. To je český. Ale o padesát, šedesát? Jak říkám, ztratil jsem asi toleranci, nadhled a punk.“