O případu jedenáctileté Alexie informoval deník Blesk. Dívka dle rozsudku, který byl matce doručen první lednové pondělí, musí prý neprodleně nastoupit do Krizového centra v Brně, aby si odvykla závislosti na matce a naopak se naučila milovat otce. A od 1. července musí žít s otcem na východním Slovensku. Přitom není jasné, jaký bude režim návštěv pro matku. „Soud dospěl k závěru, že je nyní předčasné rozhodovat o styku nezletilé s matkou od 1. července 2020. Z dokazování vyplynulo, že vztah nezletilé s otcem bude zapotřebí prohloubit,“ píše se dle Blesku v rozsudku.
Názor dítěte prý nebyl brán v potaz. „Její verbálně sdělovaná stanoviska jsou odvolacímu soudu dlouhodobě známa, ale není možné k nim přihlížet vzhledem k působení matky na nezletilou. Je třeba upozornit na to, že názor nezletilé není pro rozhodnutí soudu jediným kritériem, jak se matka patrně mylně domnívá,“ vysvětlil soudce.
Případ zmínil ve svém pravidelném hlášení i Andrej Babiš a prohlásil, že se hodlá informovat o možnostech u ministryně Benešové.
Dlouhý rozbor, který nenechává nit suchou na mnoha českých institucích sepsala k problematice advokátka Klára Samková. „Předesílám, že jsem se na podzim 2018 osobně setkala s Terezou Smutnou, nyní mladou vysokoškolskou studentkou, která byla ve svých rovněž jedenácti letech umístěna do Olivovy léčebny, aby se taky ‚naučila mít ráda tatínka‘. Proslula tím, že napsala tehdejšímu prezidentovi Klausovi žádost o milost... Od té doby se usilovně snaží na celou věc zapomenout, což se jí úplně nedaří. Nedaří se jí to natolik, že nebyla schopna se o svůj zážitek a názory z něj plynoucí podělit veřejně, když už měla domluvené setkání na XTV s Lubošem Xaverem Veselým,“ uvedla své zkušenosti s problematikou.
„Dále jsem s naprostým vlastním nasazením před tímtéž ochránila další dvě děti, na které měl ‚zálusk‘ JUDr. Miroslav Sládek z OS Praha 8, který původně ‚umístil‘ Terezku do ‚léčebny‘ a v případě mojí klientky se přímo v soudní síni matce vysmíval a vyslovil svůj údiv, jak to, že ji znalci neshledali psychopatkou, že on byl o tom přesvědčen... Odvlečení dětí do ‚neutrálního prostředí‘, případně k otci, u kterého byly rovněž svědkem násilí vůči matce, jsem zabránila jednáním, za které jsem byla kárně postižena Českou advokátní komorou,“ vypočítávala Samková své zkušenosti dále s dovětkem, že ono kárně postižené jednání by klidně opakovala, protože děti jsou nyní v pořádku.
Fotogalerie: - Samková versus Kroupa
„Nyní již více než rok a půl obhajuji matku, jejíž – tehdy jedenáctiletý – syn byl předán do ‚neutrálního prostředí‘ poté, co vyhrožoval sebevraždou, když bude muset s otcem jít. Případ tohoto chlapce je totálně přes kopírák s případem Alexie. Momentálně čekáme na odvolací soud. Z ‚neutrálního prostředí‘ se mi chlapce podařilo dostat po měsíci, když bylo absolutně zřejmé, že celá ‚kůra‘ je absolutní a zcela nefunkční nesmysl...“ píše Samková o obdobném případu.
„Všechny tyto případy měly jednu společnou věc: totiž že děti byly svědky násilí páchané otcem na matce (v případě Terezky, pokud se nemýlím, to bylo pouze chování nevhodné). U všech těchto dětí vznikla HLUBOKÁ TRAUMATA, a to traumata takového rázu, že se děti CÍTILY OHROŽENY NA ŽIVOTĚ. Což také byly, protože cítily, že je ohrožena na životě jejich matka, primární pečovatelka. Vnímání ohrožení matky jako ohrožení vlastního života je ze strany dítěte zcela podvědomé a vypěstované pár miliony let evoluce. Malé děti bez matky prostě umíraly – a není to tak dávno, od kdy to už nemusí být pravda. Zároveň byla ovšem jednáním otce traumatizovaná matka, která si rovněž odnesla toto trauma a navíc jej ve specifické podobě jako ‚předané trauma‘ předala dítěti. Jistým způsobem je pak traumatizován i otec, který je odtržen od dítěte,“ vysvětluje advokátka podstatu problému.
Dodává, že psychická bolest v mozku působí stejně jako fyzická. „Když přijdete o dítě, bolí to stejně, jako když vám třeba řežou končetinu – a to bez ustání, bez možnosti zahojení a získání invalidity, což by byl vlastně krásný – protože stabilní – stav.“ Dle Samkové je pak nutné, aby všichni zúčastnění, každý zvlášť a posléze alespoň dítě s odmítaným rodičem, absolvovali velmi sofistikovanou a specializovanou traumaterapii, která je schopná dát věci do pořádku, protože svépomocí je něco takového nemožné.
„Po 26 letech výkonu advokacie v naprosto převážně rodinném právu konstatuji, že rodinné soudnictví trpí naprostým nedostatkem psychologů, zejména soudních znalců, jejichž výplody jsou navíc ještě často zcela ubohé. Psychoterapeuti hrazení státem jsou naprosto přetíženi a nabízejí ‚sezení‘ tak jednou za měsíc, což je naprosto směšné. Na příklad psychoanalýza by v první intenzivní fázi měla probíhat minimálně čtyřikrát týdně... Podotýkám, že kvůli problémům se zákonem o soudních znalcích a tlumočnících řada soudních znalců-psychologů v současné době vrací znalecké razítko, protože aby pracovali za 350,- Kč na hodinu, to mohou jít rovnou dělat přidavače na stavbu a pravděpodobně si vydělají stejně nebo i více. Tedy, co se znalců z oboru psychologie týká, předpovídám naší juvenilní justici brzké zhroucení pro jejich fatální nedostatek,“ věští temnou budoucnost advokátka.
Fotogalerie: - Klára Samková v brněnském knihkupectví
Dodává, že dobří psychoterapeuti si za hodinu svých služeb účtují asi 700 Kč, minimálně. „Docházení na účinnou psychoterapii je ovšem dlouhodobá záležitost, takže psychoterapie je schopna zcela klienta zruinovat,“ konstatuje z toho. Ale na rozdíl od psychoterapeutů jsou prý traumaterapeuti ještě vzácnější. „Těch je jak šafránu a já osobně znám JEDNOHO, za kterého bych navíc ruku do ohně nedala...“
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
Případ Alexie je tedy dle Samkové ukázkou neschopnosti české psychologické péče a neznalosti vývojové psychologie rodinně právních soudců. Dodává, že soudci se v problematice patlají proto, protože mají rozhodovat právo, ale nikoliv odbornou péči. „Abych se pokusila věc přiblížit, je to stejné, jak kdyby dítěti otec zlomil nohu (nebo vidělo, jak tatínek láme nohu mamince), ta noha zůstala stále zlomená a soud nařídil, že dítko půjde do sportovního tábora, aby se naučilo s tatínkem běhat štafetu. Dodávám: role násilník–oběť jsou genderově zaměnitelné a na každé straně může stát jak otec tak matka.“
Závěr? „Svým nefunkčním systémem tady stát vytváří RETRAUMATIZOVANOU GENERACI DĚTÍ I RODIČŮ, přičemž to odnášejí samozřejmě ti nejslabší, kteří jsou tak zvaně zastoupení ‚sociálkou‘, tedy OSPODem. Na ty všichni nadávají, povětšinou právem, ovšem dlužno říci, že tito ubožáci (či spíše ubožačky) v tom jsou taky nevinně, protože oni jsou SOCIÁLNÍ pracovníci s minimálním právním a prakticky neexistujícím psychologickým vzděláním. Často jsou ze své práce – a bezmoci – rovněž značně otrávení. V zásadě jsou děti, tedy nejslabší článek řetězu, jediní, kdo jsou bez právního zastoupení. Že děti mají mít advokáty, tvrdím dlouho nejen já, ale je to i stanovisko Unie rodinných advokátů, pokud mi je známo,“ shrnuje Samková s tím, že jako člence Unie rodinných advokátů jí to známo je.
Na závěr Samková říká: „Zpět k těm traumatům. To je pole neorané, a pokud někdo chce se o věci dozvědět více (a zde opět podotýkám, že advokáti nesmí ani naznačovat, nedej bože, nabízet své služby, navíc ještě v oboru jiném než právním, to by ČAK hnedle zas zbohatla na pokutách za kárné řízení), musí se oddat četbě,“ k čemuž připojila seznam literatury s dovětkem, že než se těmito publikacemi psychoterapeuti, psychologové a soudci Alexie poučí, tak nevidí naději, že by se dívce mohlo ulevit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
