Bylo prozíravé rozhodnutí našich předků podílet se na rozbití rakousko-uherské monarchie před sto lety? Většinový názor je jasný. Bylo to správné, protože Rakousko-Uhersko bylo žalářem národů. Jak upozornil Roman Joch, objevují se ale v poslední době opačné – byť menšinové názory – tvrdící opak. Že to výhodné nebylo z důvodů geopolitických. „Když se císařovna Zita dozvěděla o zániku Rakouska-Uherska, poznamenala si do diáře: Nevěřím, že je to ve skutečném zájmu Francie. Co tím myslela? Německo, ač formálně poražené, bude mít nyní na východ skupinku malých států, které mají mezi sebou nepřátelské vztahy. To znamená, že Německo navzdory porážce posílí,“ uvedl Joch.
„Druhá úvaha je, že když prostor mezi Německem a Ruskem, respektive Sovětským svazem, je takto rozdroben, tak ho časem ovládnou Němci, nebo Sověti. Stalo se obojí. Nejdřív nacisté, pak komunisté. Ta úvaha zněla tak, že možná prozíravější by bylo Rakousko-Uhersko federalizovat, konstitucionalizovat. Vytvořit z něj něco jako Spojené státy podunajské, ve kterých by měly jednotlivé státy značnou autonomii. Spojeny by byly personální unií v podobě císaře, který by byl konstitučním císařem,“ pokračoval. „Takovýto celek by byl ekonomicky, vojensky i politicky silný, a tudíž by zajistil malým národům mezi Německem a Ruskem jejich svobodný vývoj,“ doplnil.
Ferdinand d´ Este měl v plánu federalizovat císařství. Proto byl pravděpodobně zastřelen
„Tento plán měl následník trůnu František Ferdinand d´Este. Kvůli němu byl pravděpodobně zastřelen v Sarajevu. Vzniklo by šestnáct států, kterými by se federalizovalo císařství. Největší problém plánu byl, že značně narušoval představy Srbska. Dalo by se předpokládal, že kdyby následník trůnu federalizací a autonomií uspokojil národní ambice Slovinců a Chorvatů, že by neměli zájem utvořit se Srbskem nějaký stát,“ sdělil Tomáš Krystlík. Upozornil také – což podle něj čeští historici zamlčují – že v českých zemích bylo minimum lidí, kteří by si politicky přáli samostatnost, tedy že by to měli napsané ve svém programu. „Představovali si autonomii v rámci císařství a jen jedna nevýznamná strana si přála státní samostatnost. Masaryk a Beneš před vypuknutím první světové války zastávali názor, že český stát ve své federální formě má mít hranice etnografické, to znamená jazykové. Ne že si přisvojí tři miliony Němců v pohraničí a prosadí takzvané historické hranice,“ řekl Krystlík. „Masaryk si do té doby nikdy nepřál samostatný stát, ale federaci. Na začátku války však spolu s Benešem otočili o sto osmdesát stupňů,“ konstatoval.
Kdo vlastně může za vypuknutí první světové války? Na prvním místě to bylo podle Romana Jocha Srbsko. „Ti lidé, kteří nařídili vraždu následníka trůnu, pracovali pro srbskou rozvědku. V Srbsku existovala teroristická organizace, která je známá pod názvem Černá ruka. Byla to organizace maniakálních vrahů. V roce 1903 zavraždili srbského krále z dynastie Obrenovičů, protože byl příliš umírněný. Pak se pokusili zavraždit Františka Josefa, což nevyšlo. Vyšel jim František Ferdinand. Tato teroristická organizace byla zároveň součástí srbské vojenské rozvědky,“ uvedl. Srbská vláda o tom atentátu předem nevěděla, ani ho nenařídila. Nakonec byla o něm těsně před ním informována. „Premiér Pašič se ho snažil zastavit, ale už bylo pozdě. Následně však srbská vláda nikdy nepřiznala, že lidé pracující pro srbskou rozvědku jsou ti vrazi,“ objasnil. Dalšími hlavními viníky byli dle něj Rusko a Německo.
Masaryk s Benešem usilovali o prodloužení války do té doby, než se rozpadne Rakousko-Uhersko
Podle Krystlíka Masaryk s Benešem usilovali o prodloužení války do té doby, než se rozpadne Rakousko-Uhersko. A dle něj lhali, jako když tiskne. „Masaryk tvrdil, že v roce 1915 bylo v českých zemích popraveno šedesát tisíc lidí za povstání proti císaři. Ve skutečnosti byli popraveni čtyři,“ upozornil jako příklad. „Na můj vkus hodnotíte podnik Masaryka, Štefánika a Beneše příliš příkře. Říkáte, že lhali, o čemž vůbec nepochybuji. Ale člověk musí mít vůči nim určitý obdiv, že se pustili do podniku, který vypadal na začátku jako téměř nemožný, a nakonec jim to vyšlo,“ obhajoval je Joch.
Poté zmínil výhody Československa. „Zdědilo nejlepší tradice Rakouska, bylo právním státem. Druhou výhodou bylo Slovensko, protože situace v Uhersku byla mnohem drsnější než v rakouské části,“ uvedl. A jaká byla největší nevýhoda? „Ta samá jako Rakouska-Uherska. Nepovedlo se mu vůbec vyřešit národní otázku, uspokojit ji pro všechny národy. Československo bylo tedy Rakousko-Uhersko v malém. Se všemi ctnostmi i neřestmi,“ objasnil Joch. Vzpomněl také osobu posledního císaře Rakouska-Uherska Karla. „Ten jako jeden z mála státníků, který během války navštěvoval vojáky na frontě, znal jejich život a utrpení. Byl v podstatě ten, kdo si nejvíce ze všech přál válku ukončit. Proto, jak poznamenal jeden z francouzských republikánů, byl jediný, který chtěl upřímně mír, tak proto ho všichni ostatní zlikvidovali. A to se také stalo.“
V další fázi debaty se oba pánové přehoupli do žhavé současnosti. Tomáš Krystlík se Romana Jocha zeptal, jak se v souvislosti s migranty měla podle něj v roce 2015 zachovat německá kancléřka Angela Merkelová. „Celá Evropa se měla zachovat podle svého práva. Není možné, aby skupina lidí putovala Evropou a vybírala si země, ve které chtějí žít,“ konstatoval ředitel Občanského institutu. „Jak tomu chcete zamezit?“ ptal se Krystlík. „První je ochrana vnějších hranic a každý, kdo žádá o azyl, musí být registrovaný na místě. To znamená vyslání pomoci Řecku, jak finanční, tak policejní. Evidování žadatelů o azyl a vytvoření pro ně bezpečných zón buď v Evropě, nebo ve spřátelených zemích na Blízkém východě, které jsou kulturně těm migrantům bližší než třeba Švédsko. A nátlak na bohaté země Blízkého východu typu Emirátů: Jste bohatí, jedná se o vaše arabské bratry a sestry. Tak se o ně postarejte minimálně tak, že přispějete finančně. Nic z toho se neudělalo. Velké selhání státnictví, nejen kancléřky Merkelové, ale evropských státníků jako celku s takovými výjimkami jako Viktor Orbán tehdy, nebo dnes rakouský kancléř Sebastian Kurz,“ vysvětlil Joch.
Psali jsme:
„Ochrana vnější hranice Evropské unie, nebo jakéhokoliv státu, který leží na pobřeží Středozemního moře, je iluzorní. To prostě nejde. Nemůžete je uzavřít. Co se týče Řeků, byla jim nabídnuta pomoc několika set úředníků, překladatelů, tlumočníků. Oni ji odmítli. Pokud se týká těch bezpečných zón, kde by se shromažďovali tito lidé, v době té hlavní vlny, což bylo pár týdnů v roce 2015, se nedokážete tak rychle dohodnout s těmi zeměmi, za jakých podmínek to udělají. To bylo vidět s Tureckem, kde jednání trvalo několik měsíců a dodnes to funguje,“ namítal Krystlík. „Co se týče těch bohatých arabských států,některé přispívají, hlavně Jordáncům a Libanoncům, kteří mají ten hlavní nápor uprchlíků. V šestimilionovém Libanonu je jedenapůl milionu uprchlíků, takže čtvrtina obyvatelstva jsou cizinci,“ upozornil. „Stále jste neodpověděl na otázku. Co v konkrétní situaci, kdy se mezi Řeckem a německými hranicemi nacházelo osm set šedesát tisíc uprchlíků, co měla Merkelová dělat?“ opět zopakoval Krystlík.
Když je politická vůle, lze pronikání nezvaných hostů zastavit
„Moje první principiální teze je, že politická společnost, která nedokáže kontrolovat a bránit svoje vnější hranice, přestává být politickou společností. Za druhé, když je politická vůle, tak to jde. Otázka zní, za jakou cenu a jak drastická opatření jsme ochotni přijmout a podstoupit. Bundeswehr byl perfektně připravený chránit Západní Německo před útokem Varšavské smlouvy. To znamená, když je politická vůle, lze zastavit pronikání nezvaných hostů na vlastní území. Tito lidé nebyli ozbrojeni. Byla to neozbrojená migrace do Evropy. Tohle že by nebylo možné zastavit?“ ptá se pro změnu Joch. „Ano Řecko možná nechtělo, možná nebylo schopno. Když se ale podíváme na jižní hranice Makedonie a Bulharska – ty jsou v podstatě neprodyšné. I díky evropské pomoci, ale jsou neprodyšné. Protože v těchto dvou zemích byla vůle hranici uzavřít,“ upozornil. A co se mělo dělat? „Z právního hlediska čisté řešení bylo okamžitě zastavit ten proud tam, kde se nachází, a ty lidi deportovat zpět. S tím, že ne tímto způsobem budete žádat o azyl, putovat Evropou a vybírat si zemi. To znamená zvrátit to na začátku, aby jejich úspěch nebyl povzbuzením pro další lidi, kteří by se chtěli tímto způsobem do Evropy dostat,“ konstatoval. „Myslím, že ten precedens byl nebezpečný. Vyslal signál, který byl naštěstí do této doby zvrácen, protože si evropští politici uvědomili, že to takto dál nejde, protože jinak nastane rebelie našich vlastních obyvatel. Ten precedens byl nebezpečný v tom, že kdo chce se do Evropy dostat, má na to právo, a Evropané nemají sílu ani ochotu tomu zabránit,“ vysvětlil Joch.
„Kam ale v té chvíli měli těch téměř devět set tisíc lidí poslat? Zpátky do Řecka?“ nedal se opět Krystlík. „Do první bezpečné země, tedy do Turecka. Když vám jde o život, v první bezpečné zemi máte požádat o azyl. A dokud není vaše žádost vyřízena – ať už kladně, či záporně – máte povinnost v té zemi zůstat. Když uprchlíci opustili Turecko, jednali protiprávně,“ konstatoval Joch. „Ale máte přeplněné Rakousko, co s tím? Než uzavřete s někým smlouvu, nastanou v Rakousku nepokoje a začnou se vytlačovat zpátky do Maďarska a podobně. To jsem měl na mysli,“ vysvětlil Krystlík. „To už bylo pozdě, mělo se pomoci Maďarsku,“ řekl Joch. „To ale začali Řekové. Nezapomeňte, že je nakládali do autobusů a odváželi rovnou na maďarskou hranici bez jakékoliv registrace. Porušili tím nejenom evropské právo, ale všechno, co se dalo,“ konstatoval Krystlík. „Ale to měla v tu chvíli Merkelová čekat, až se tam ty statisíce lidí zblázní?“ dodal. „Merkelová byla v té době nejsilnější evropskou státnicí. Měla dojednat evropskou pomoc těm zemím, na jejichž území se tito lidé nacházeli, a pomoci jim i v tom, aby byli v bezpečí deportováni,“ řekl k tomu Joch. Krystlík ale namítal, že bylo září, zima na krku a dojednání smlouvy s Tureckem si vyžadovalo určitý čas. „Bylo třeba jednat hned. Když je necháme v Rakousku, tak tam začnou vznikat různé bojůvky. Rakousko se nevyrovnalo s nacionálním socialismem, oni o tom celou dobu mlčeli. Dá se předpokládat, že by tam zase neonacisti začali vystrkovat růžky a začaly tam občanské nepokoje. Když si začnou uprchlíky posílat přes hranice, tak to povede k válce. Tam jiné řešení nebylo,“ byl přesvědčen Krystlík.
Skončí Merkelová? V německé politice není nikdo výrazný
Ovšem Joch to viděl jinak. „Neříkejte, že řešením je, že skoro milion lidí z jiných zemí se rozhodne, že vstoupí na vaše území, a my řekneme – nemůžeme s tím nic dělat?“ ptal se. „To je rezignace politické autority na ochranu hranic,“ dodal. Krystlík kontroval dotazem, proč vlastně v roce 2015 došlo k uprchlické vlně. „Ze dvou hlavních důvodů. Za prvé Evropská unie snížila své příspěvky na uprchlické tábory v Turecku. Druhý důvod byl, že Řecko chtělo vydírat Evropu s tím, že když vy na nás nebudete hodnější – to znamená více peněz z Evropy – my vám můžeme hezky zavařit. Ale i kdyby tyto důvody nebyly, není možné si říci, my jsme nějaká politická společnost a pro začátek milion lidí se rozhodne u nás usadit a my s tím nemůžeme nic dělat. To je v podstatě rezignace státu na své základní funkce. Stát se míchá do věcí, do kterých by se míchat neměl. Předepisují, jestli mají či nemají rodiče plácat svoje děti, co mají děti myslet. Ale základní funkce státu – zajistit právo a pořádek, bezpečnost včetně ochrany vnějších hranic – tak když na toto stát rezignuje, ztrácí svoji legitimitu,“ odpověděl Joch.
„Angelu Merkelovou jsem považoval za silného rozvážného evropského státníka. A byla jím. Ale zpětně vzato udělala prozíravé politické rozhodnutí? Myslím si, že ne. Způsobila tím, že strana, která se stává čím dál více problematickou, myslím Alternativu pro Německo, výrazně v důsledku jejího rozhodnutí posílila a vstoupila do Bundestagu. Nyní se stává, že se od ní v sebezáchovném zdravém reflexu oddělují Bavoři, myslím CSU, protože chtějí zachovat tradiční bavorskou kulturu. Myslel jsem si, že po posledním volbách v roce 2017 bude Angela Merkelová kancléřkou dva roky, pak si vybere následníka, který bude kancléřem dva roky a bude mít dobrou šanci do dalších voleb. Nyní se mi zdá, že Merkelová už ani ty dva roky nedá. Že její politická kariéra je v podstatě v troskách v důsledku jednoho mylného rozhodnutí,“ domníval se Joch. Podle Krystlíka však toto volební období dokončí jako kancléřka. Proč? „Není tam nikdo, kdo by měl větší charisma a prosadil se. Koho máte v německé politické výrazného?“ položil si řečnickou otázku na závěr Tomáš Krystlík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
