Jako první si vzal slovo Michael Romancov a zprostředkoval věcný, místy humorný výlet do historie ruského impéria. "Když se potom připojilo území Novgorodské republiky, tak to je zhruba 2 a půl milionu čtverečních kilometrů a tím se Rusko poprvé vymklo teritoriálně jakémukoliv srovnání v Evropě... Další imperiální vývoj, který skončil až dosažením Tichého oceánu, z Ruska učinil něco, co nemá srovnání vůbec ve světě, s ničím. Což je věc, která je podstatná, protože těm elitám, které tam vládly, v zásadě tahleta velikost, kterou nikdo nezpochybňuje, což je objektivně daný fakt, tak jim to 'šplouchá na maják', protože mají pocit, když jsme největší a všichni to vidí, tak to znamená zároveň, že ve všem musíme být první,“ vysvětluje Romancov. S pomocí map ukázal, že hranice Sovětského svazu, potažmo dnešního Ruska, nikdy nebyly stabilní a ke změnám tedy docházelo v některých érách i co pět let.
Psali jsme:
Předal slovo Alexandru Mitrofanovi, který se ve svém úvodu odvolal na profesora Andreje Zubova, podle svých slov jednoho z největších ruských historiků. "Vážení Evropané, prosím vás pěkně, berte nás teď, v této chvíli, tak, že většina našich lidí opět zdivočela. A z toho pak se odvíjejí všechny věcí, které se v naší zemi dějí... Ale ten výraz, že Rusko zdivočelo, je naprosto trefný.“ Vyjadřuje se k aktuální ruské mentalitě. "Bohužel cyklicky se opakuje takový stav, že většina obyvatelstva přestává, aspoň v míře přijatelné pro okolní státy a celý svět, se zabývat tím, co se děje doma, a nabývá najednou přesvědčení, že všechny, musím říct velmi těžké problémy, které Rusko mělo a má, za a) jsou způsobeny tím, že někdo cizí se vlomil do ruského prostoru a za b) řešit se to má tak, že Rusko se zase o něco zvětší.“
Hovoří také o bezútěšné ruské situaci a o propagandě: "Nemá to smysl, vodky je pořád ještě dost, to se dá takhle zapít, ale teď pozor, teď přicházím k té Ukrajině. Najednou se otvírá okno, okno se otvírá a tam stát, vlast, média, Putin, všichni tě tam pošlou, budeš hrdina, sice tajně, nesmíš to říct... Až dostaneš prachy. Ale hlavně tam může jet a ten vztek, co v sobě má, na ten život, který nestojí za nic, ten vztek si může vystřílet do těch Ukrajinců, to je super, ne? Jako že můžu střílet do živých lidí a je to v pohodě, protože já bráním vlast. Za druhé, je tam ještě věc, která se nazývá propaganda, a pokud máte v rámci učiva nějakou propagandu a mluvíte třeba o propagandě nacistického státu, to je vodička, čajíček proti tomu, co se děje teďka v Rusku.“ Část svého příspěvku věnuje i vztahu Rusů k Ukrajincům. "Sovětská ideologie pracovala s pojmem sovětský člověk. Sovětský člověk může mít jakoukoliv národnost, ale patří do jedné velké obrovské rodiny socialistických národů, které žijí v Sovětském svazu... No ale ta sovětská mentalita, ta totiž naprosto zůstala nejen v hlavách lidí v Rusku, ta zůstala jako ve skanzenu právě v těch oblastech východní Ukrajiny... Jako důkaz uvádím, jak na ta referenda, na ty volby, které byly všelijaké, ale proběhly na tom Donbasu, tak tam šli starší lidé, ale nejenom starší, a oni tam přišli se sovětskými pasy a hrdě je ukazovali na kameru: 'My patříme do Sovětského svazu'. A v tomto kontextu vnímání, že 'Tady je nějaká Ukrajina?', no, tak je to Ukrajina, ale je to součást Sovětského svazu a dneska Ruska.“ A o rozporech mezi nimi a ruským vnímáním západní civilizace:
"V okamžiku, kdy Ukrajina najednou z jakéhosi důvodu, zcela nepochopitelného, nejen pro ty špičky, ale i pro toho běžného občana Ruské federace, najednou řekla, že chce být někde jinde, natož považte, chce jít na Západ? Západ, to je totiž něco prohnilého, cizího, je to jiná civilizace a dnes, kdybyste byli v Rusku a dívali se na ruskou televizi na hlavní kanály, tak teď to, prosím, asi přeženu, ale cituji to, co skutečně bylo, co můžete najít na videu. Západ to je místo, kde nadržení zoofilové prohánějí v ulicích psy. Psi jsou z toho absolutně zoufalí, štěkají, skučí, utíkají před zoofilem. Marně... Tam jsou gayové a každý musí být gay, a když ne, děti učí ve škole 'Musíš být gay!'. Vy se smějete, ale to je realita v hlavě dnešního Rusa, který nic jiného nevidí. Ale v Evropě, ač to vypadá, že Rusů je tu plno turistů, ale když se podíváte na skutečné údaje snad jediné už agentury, která má nějakou cenu Levada Center, tak zjišťujete, že zahraniční pas nevlastní 73 % Rusů... Takže v tomto kontextu Ukrajina, která chce někam odejít, to není jen tak... V tomto všem žije dnešní Rus, žije dnešní Rusko a Ukrajinec je v tu chvíli pro ně člověk ne z jiné planety, ne nikdo cizí, ale zrádce, který chce utéct.“ Po událostech v Krymu a na Donbasu je logicky přístup Ukrajinců v rozporu s ruským. "Spousta těch Ukrajinců, kteří bojují proti těm Rusům a zabíjejí je a Rusové zabíjejí je, to nejsou žádní Ukrajinci, to jsou Rusové, kteří žijí na Ukrajině, a v tomto boji jsou na straně Ukrajiny, nikoliv jako etnika, ale jako státu... Neváhají odevzdat svůj vlastní život.“
Tomáš Brolík na rozdíl od kolegů pojal svůj prostor stručně a spíše přispěl podnětem k zamyšlen: Když se bavíme 'proč se bavit o Ukrajině', tak mě spíš napadlo, že je zajímavý i 'jak se bavit o Ukrajině', ono to velmi svádí mluvit o tom Krymu, je tam válka a tanky, to je atraktivní pro média, ale nevěnuje se úplně pozornost, že ten boj neprobíhá jen na východě, probíhá po celé té zemi, je to boj o podobu té země... Je to úplně stejná válka, jaká se vede v Doněcku se separatisty, neteče u ní krev, ale je stejně smrtelná, a je to válka, teď se řekne s korupcí, to zní jako klišé, je to zkrátka boj o proměnu země, kterou střední a západní Ukrajina podstupuje a ve které by Evropa asi měla hrát větší roli, minimálně věnovat větší pozornost... Jestli se bavit o Ukrajině, tak nezapomínat i na tohle, protože je dost dobře možné, že to o konci konfliktu rozhodne minimálně stejně jako nasazení několika batalionů, které vypadají dobře v televizních kamerách.“
Martin Riegl navázal na Alexandra Mitrofanova a jeho příspěvek ohledně sexuálních preferencí a začal citací Vladimira Lukina, proponenta Mgimo. "Nepotřebujeme Západ, Západ je dekadentní, je tam zoofilie, pedofilie téměř zlegalizována. Tohleto jsou věci, které jsou hodně nadužívané, kolega Romancov zmiňoval genocidu. Já myslím, že je to jedno ze slov, které je ze strany Ruska dlouhodobě strašně zneužívané, už se objevují i studie, že genocida je všechno, co jde proti politickým zájmům Ruska,“ zmiňuje Riegl a přidává, že podobným způsobem nakládá Rusko s termíny Kosovo a sebeurčení. Svůj příspěvek pak shrnul: "To, jak se chová Rusko, není ničím novým, takhle se ti bad guys, kteří se snažili kontrolovat celý evropský prostor, chovali od Napoleona po Hitlera, takže Rusko v podstatě jede tady v té ose, nicméně naráží na určité normy mezinárodního společenství, které se vracejí k původní tradici.“
V závěru zbyla i trocha prostoru na otázky, a na první z nich: "Nezaspal Západ v podpoře Ukrajině? Nebo nemá prostředky, jak Ukrajině pomoct? Ano, ne, proč?“ vám přinášíme odpovědi.
První odpovídá Michael Romancov: "Já myslím, že ne, protože Spojené státy jednoznačně daly najevo, že dávají od Evropy ruce pryč... A pokud jde o Evropskou unii, tak Východní partnerství byl proces dlouhodobý, graduální, otevřený a byl na začátku nabídnutý Rusku... Výsledkem potom bylo, že v jeden okamžik si to Vladimir Putin rozmyslel... A rozhodl se vytvořit konkurenční projekt, který by mu umožnil hrát hru, jež měla být na konci, tedy naše suroviny a vaše peníze a know-how vytvoří jakýsi 'bezpečný přístav', kdy naše rozloha bude představovat optimálně 51% vklad, do toho nového podniku, tam bylo zapotřebí mít Ukrajinu, proto došlo k tomu, co vidíme.“
Alexandr Mitrofanov: "Nezaspala, protože dost dlouho špičky Evropy a zpočátku i Spojených států určitě prožívaly němý úžas, co se to děje. Neboť byli připraveni tito lidé fungovat v normálním režimu, s normálním partnerem, ale najednou před sebou vidí pološílence... Dnes už špičky vědí, s kým mají tu čest, ale narazily na něco jiného. Narazily na veřejné mínění ve svých státech, které předtím velmi dobře zpracovala ruská propaganda, prosím, a to se týká i České republiky. Takže i když špičky Evropské unie dnes mají asi jasno, co mají dělat, nicméně jsou to demokraticky zvolení politici, ne přímo ve špičkách Evropské unie, ale v těch národních státech, musí pracovat se svým publikem. A publikum najednou, ejhle, se ukazuje, že je pod dojmem obrovským, toho obrazu světa, který tomuto publiku, s fantastickým kágébáckým využitím všech těch logických fines už dávno vnucuje úzká propaganda v jejich mateřském jazyce.“
Tomáš Brolík: "Myslím, že Evropa nezaspala na začátku, protože, jak říká kolega, přišlo něco, co nemohla čekat. Zaspává teď, právě v té měkké síle, které má možná nejvíce na světě. A co se týče nákladů, s čím Ukrajina bude pracovat ve výhledu několika let, tak je vlastně malá část toho, co potřebuje Řecko na to, aby nezkrachovalo. Takže ten ukrajinský projekt tak nákladný není, takže teď zaspává a mohla by činit víc.“
Martin Riegl: "Minimálně Evropská unie podcenila Putina, jak už Saakašvili říkal v roce 2008, že to, co se děje v Gruzii, není nějaká výjimka z pravidla, ale prostě to je hrozba pro celou Evropu, tak v tomto ohledu nevím, jestli zaspala, ale podcenila Putina. Že USA se nechtějí angažovat v Evropě, to je bezpochyby pravda, ale tam se obávám, že Spojené státy budou k tomu přinuceny stejně tak, jako když se západoevropské státy rozhodly bombardovat Libyi a po čtrnácti dnech jim došly bomby."
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
