Jako první si vzal slovo Michael Romancov a zprostředkoval věcný, místy humorný výlet do historie ruského impéria. "Když se potom připojilo území Novgorodské republiky, tak to je zhruba 2 a půl milionu čtverečních kilometrů a tím se Rusko poprvé vymklo teritoriálně jakémukoliv srovnání v Evropě... Další imperiální vývoj, který skončil až dosažením Tichého oceánu, z Ruska učinil něco, co nemá srovnání vůbec ve světě, s ničím. Což je věc, která je podstatná, protože těm elitám, které tam vládly, v zásadě tahleta velikost, kterou nikdo nezpochybňuje, což je objektivně daný fakt, tak jim to 'šplouchá na maják', protože mají pocit, když jsme největší a všichni to vidí, tak to znamená zároveň, že ve všem musíme být první,“ vysvětluje Romancov. S pomocí map ukázal, že hranice Sovětského svazu, potažmo dnešního Ruska, nikdy nebyly stabilní a ke změnám tedy docházelo v některých érách i co pět let.

Předal slovo Alexandru Mitrofanovi, který se ve svém úvodu odvolal na profesora Andreje Zubova, podle svých slov jednoho z největších ruských historiků. "Vážení Evropané, prosím vás pěkně, berte nás teď, v této chvíli, tak, že většina našich lidí opět zdivočela. A z toho pak se odvíjejí všechny věcí, které se v naší zemi dějí... Ale ten výraz, že Rusko zdivočelo, je naprosto trefný.“ Vyjadřuje se k aktuální ruské mentalitě. "Bohužel cyklicky se opakuje takový stav, že většina obyvatelstva přestává, aspoň v míře přijatelné pro okolní státy a celý svět, se zabývat tím, co se děje doma, a nabývá najednou přesvědčení, že všechny, musím říct velmi těžké problémy, které Rusko mělo a má, za a) jsou způsobeny tím, že někdo cizí se vlomil do ruského prostoru a za b) řešit se to má tak, že Rusko se zase o něco zvětší.“

Debatu můžete zhlédnout zde