Start své tour kolem nejvýznamnější polské řeky si naplánovali na úplném východě České republiky v Jablunkově. „Vyrazili jsme přes nejvýchodnější místo České republiky, vesnici Bukovec, odtud jsme projeli do Polska,“ konstatoval Miki (jehož celé jméno redakce samozřejmě zná). Wisla pramení v polských Beskydech, nedaleko hranic s Českou republikou. „První den jsme ujeli jen 28 kilometrů z Jablunkova do města Wisla, kde jsme si dopředu přes booking zajistili ubytování. Druhý den jsme si udělali jednadvacetikilometrový pěší kruh po Beskydech. Navštívili jsme oba prameny Wisly – Bílou (Bialou) a Černou (Czarnou) Wiselku. Poté jsme podél toku jeli 91 kilometrů do Osvětimi,“ popisuje sportovně založený cestovatel již se blížící seniorskému věku.

Kde úřadoval doktor Mengele

V Osvětimi měli zakoupený na dopoledne lístek na prohlídku bývalého neblaze proslulého koncentračního tábora. „Prohlídka se skládá ze dvou částí, Němci tam měli dva lágry. Auschwitz jedna – ten byl v centru Osvětimi, druhý Auschwitz Birkenau (Březinka). K němu nás převezli autobusem. Prohlídka trvala tři a půl hodiny,“ upozornil. Tábor se ovšem dá prohlédnout i bez průvodce a zdarma, s průvodcem se ovšem člověk samozřejmě více dozví. Miki s Vlaďkou si z časových důvodů vybrali průvodce v polštině, ale je možné si v průběhu dne počkat i na průvodce v češtině či slovenštině či dalších jazycích. „Lístek stál pro dva v přepočtu kolem devíti set korun. Expozičně je to samozřejmě chudší. Prošli jsme některé baráky, kde vězni bydleli. Je tam třeba vitrína, kde jsou desetitisíce brýlí odebrané lidem z transportů. Nebo zabavené kufry. Jsou tam i boty, nebo vlasy, které jim stříhali,“ vyprávěl. Průvodce jim též ukazoval, kde úřadoval doktor Mengele či další podobně zvrhlí lékaři. Viděli i vyšetřovny gestapa či takzvanou zeď smrti, kde lidi stříleli. Nebo i vagon, kterým přijížděly transporty. „Plynové komory povětšinou stačili Němci zničit. Takovým jedním barákem jsme prošli, ale moc se toho nezachovalo,“ konstatoval. „Byl to sice pochmurný začátek, ale tuto zastávku jsme nemohli vynechat. Je dobré, aby to tam člověk viděl,“ domnívá se Miki.

Osvětim.

Další etapa podél Wisly je zavedla do historického centra Polska, bývalého královského města Krakova. „Bydleli jsme asi kilometr od Wawelu, královského hradu, turisticky nejatraktivnějšího místa v tomto městě. Samozřejmě že jsme si ho prohlédli, stejně jako centrum tohoto starobylého města,“ sdělil. Následně dojeli do Veličky (Wieliczky), kde jsou proslulé solné doly. „Tady jsme také absolvovali prohlídku. Do dolu se jde pěšky, přirovnal bych to k dvaceti devíti patrům paneláku, ale směrem dolů. Dostanete se do centrální chodby, kterou chodili do dolů. Po hodince a půl jsme došli k infocentru. Pak jsme ještě chvíli pokračovali dál, až jsme došli na závěr prohlídky v podzemí k samoobslužné restauraci, kde jsme si dali oběd. K ní jsme vyjeli v havířské kleci. Z restaurace na povrch už se jelo normálním výtahem,“ řekl Miki.